Slovníček základních ekonomických pojmů

Cena - vyjádření hodnoty zboží v penězích. Má vyjadřovat společensky nutné náklady práce, vztah mezi nabídkou a poptávkou, podněcovat k zavádění výroby progresivních a kvalitních výrobků.
Cenová politika - soustava společenského řízení cen. Řeší základní zásady soustavy cen v národním hospodářství, řídí směr vývoje jednotlivých druhů cen v souladu s možnostmi výroby.

Centrální sféra řízení - soustava centrálních orgánů, jejichž prostřednictvím je uskutečňováno celospolečenské centrální řízení rozvoje národního hospodářství.

Devalvace - oficiální snížení kursu papírových peněz vzhledem k zlaté mu základu.

Direktivní řízení - systém řízení národního hospodářství, v němž převládá přímé ukládání závazných úkolů vyššími stupni řízení nižším.

Efektivnost (investic) - dána vztahem mezi vynaloženými prostředky (na investiční výstavbu) a dosaženým ekonomickým a společenským efektem.

Ekonomické proporce - vymezené kvantitativní poměry uvnitř společenské dělby práce.

Ekonomické řízení - systém řízení národního hospodářství, v něž převažují nepřímé, ekonomické formy řízení (řízení prostřednictvím ekonomickým nástrojů - daně, ceny, úrok, úvěr atd.).

Extensivní růst - typ ekonomického rozvoje, v němž se růst dosahuje především výstavbou nových výrobních kapacit, přičemž staré kapacity jsou ponechány v provozu a reprodukce se v převážné míře vyvíjí na stejné technické základně. Vede k rychlému vyčerpání volných zdrojů pracovních sil, je náročný na surovinovou základnu a působí k rychlému vzestupu podílu fondu akumulace na užitém národním důchodu.

Fond akumulace - část národního důchodu, které se využívá k rozšiřování výroby, k vytváření rezerv a ke zvětšování fondů a materiálních zásob v nevýrobní sféře.

Fond spotřeby - část národního důchodu používaná na osobní a společenskou spotřebu. Je zdrojem uspokojování materiálních a kulturních potřeb obyvatelstva a nevýrobních potřeb společnosti.

Fondy socialistických podniků - prostředky svěřené podniku k plnění jeho výrobních i nevýrobních úkolů. Z hlediska užitné hodnoty: pracovní prostředky, pracovní předměty a peněžní prostředky.

Hodnota - společenská práce ztělesněná (zpředmětněná) ve zboží. Je určována množstvím práce vynaložené na zhotovení zboží za průměrných společenských výrobních podmínek.

Chozrasčot - socialistická metoda řízení založená na využití zbožně peněžních vztahů. Znamená hospodářství podle zásady - hradit výdaje z příjmů hospodářské činnosti a zajistit přitom plánovanou rentabilitu.

Chozrasčotní sféra řízení - soustava stupňovitě uspořádaných řídících orgánů ve výrobní sféře s vymezenou pravomocí a odpovědností založených na dělbě řídící práce, se soustavou vztahů podřízenosti a nadřízenosti a vztahů hodnotových (ekonomických). Nejvýšším orgánem je odborové ředitelství.

Inflace - jev, kdy oběh je přeplněn papírovými penězi, jichž je vzhledem ke zboží příliš mnoho, takže se znehodnocuji (a ceny rostou)

Integrace - vytváření větších národohospodářských celků za účelem koordinace činností členů integračního seskupení, využití výhod dělby práce, specializace a kooperace.

Intensivní růst - typ ekonomického rozvoje charakterizovaný využitím všech zdrojů národního hospodářství (pracovních sil, výrobních fondů i přírodních podmínek). Jádrem je technická přestavba společenské výroby a na tomto základě její strukturální přestavba.

Investice - souhrn prostředků vynaložených na výstavbu nových základních fondů, jejich rozšíření nebo modernizaci a rekonstrukci.

Kooperace - výrobní spojení samostatných výrobních hospodářských jednotek, podniků nebo závodů na základě společenské dělby práce.

Mzda - odměna za práci.

Nadprodukt - část společenského produktu vytvořená v materiální výrobě nad nutný produkt. Patří celé společnosti a spotřebuje se na rozšíření socialistické výroby a zvýšení celkové úrovně společnosti (= práce pro společnost).

Národní důchod - souhrn výrobků v hodnotě nově vytvořené společnosti za určitou dobu (zpravidla za rok), Jeho výše je dána rozdílem mezi hodnotou úhrnného společenského produktu a hodnotou spotřebovaných výrobních prostředků. Z hlediska užitné hodnoty se skládá ze všech vyrobených spotřebních předmětů a z té části výrobních prostředků, které slouží k rozšíření výroby.Vytvořený národní důchod se dle způsobu užití dělí na fond spotřeby a fond akumulace. Užití národního důchodu je závislé na jeho rozdělování (mzdy, platy atd. a znovurozdělování prostřednictvím státního rozpočtu). Výsledkem jsou konečné důchody obyvatelstva a společnosti. Užitím národního důchodu pak rozumíme spotřebu konečných důchodů.

Národní hospodářství - za socialismu je výrobně spotřební kooperací socialistických výrobců. Zahrnuje všechny ekonomické činnosti ve výrobě, směně a rozdělování, které se uskutečňují ve výrobních i nevýrobních odvětvích s výrobními prostředky v společenském vlastnictví.

Národohospodářský plán - základní nástroj plánovitého řízení socialistické ekonomiky.

Nominální mzda - určitá částka peněz, kterou pracovník dostává za vykonanou práci. Sama o sobě nedává představu a skutečné úrovni odměny za práci. Ta závisí na úrovni cen, daní ze mzdy, velikosti společenské spotřeby.

Nutný produkt - část společenského produktu vyrobeného ve sféře materiální výroby, která je nutná k reprodukci pracovní síly (= práce pro sebe).

Obchodní bilance - poměr mezi celkovou hodnotou vývozu a dovozu země za určité období. Jde-li o poměr plateb, jde o platební bilanci.

Odměňování podle práce - základní zásada odměňování za socialismu, podle níž je odměna závislá na množství, jakosti a společenském významu práce. Realizuje se mzdou.

Plánování národního hospodářství - cílevědomé vytyčování proporcionálního průběhu rozšířené reprodukce, kterým se má zajistit vzestup společenské výroby a krytí konečné spotřeby společnosti optimálním využitím všech zdrojů. V tomto širším pojetí se podstatě kryje s řízením národního hospodářství, neboť za socialismu je řízení vždy plánovité. V užším pojetí znamená plánovací činnost orgánů socialistického státu.

Práce - účelná činnost člověk k získání hmotných prostředků k zajištění jeho existence.

Práce mrtvá (zhmotněná, minulá) - obsažená ve výrobních prostředcích a spotřebních předmětech.

Práce živá - vyjádření činnosti pracovní síly ve výrobním procesu. Je podmínkou vzniku nových užitných hodnot.

Pracovní prostředek - věc, pomocí níž člověk působí na pracovní předmět (pracovním prostředkem jsou budovy, stroje, výrobní zařízení atd.).

Pracovní předmět - vše, nač působí lidská práce (suroviny, polotovary atd.)

Produktivita práce - účinnost práce vynakládané při tvorbě užitné hodnoty. Její úroveň je určována množstvím produkce vyrobené za určitou pracovní dobu.

Racionalizace - technicko-organizační opatření k dosažení vyššího stupně využití fondů, pracovní síly, surovin atd. Týká se výroby, směny, řízení i správy. Jde o proces vyvolaný nutností tyto oblasti zhospodárňovat.

Reálná mzda - vyjadřuje, jaké množství výrobku a služeb si může pracující koupit za svou minimální mzdu při daných maloobchodních cenách. Spolu s úrovní společenské spotřeby je hlavní složkou růstu životní úrovně pracujících.

Reprodukce - proces neustále se obnovující výroby, rozdělování, směny a spotřeby společenského produktu v určitých výrobních vztazích.

RVHP - socialistická integrace, hospodářské seskupení socialistických států.

Společenská dělba práce - oddělování a osamostatňování různých druhů práce ve společnosti; rozděluje společenskou výrobu na oddělené výrobní články, odvětví a úseky.

Technický rozvoj - soustavný proces zkvalitňování a zavádění nových druhů výrobků do výroby, zdokonalování, rozšiřování a účinnější využití pracovních prostředků, surovin, energie atd.

Úhrnný společenský produkt - souhrn všech hmotných statků, jež byly společností vyrobeny za určité časové období. Je vytvářen prací v odvětví výrobní sféry. Podle užití: výrobní prostředky a spotřební předměty; podle hodnoty: hodnota spotřebovaných výrobních prostředků a nově vytvořená hodnota (národní důchod).

Užitná hodnota - souhrn vlastností věcí, jimž může uspokojovat nějakou potřebu.

Vědecká organizace práce - vytváření optimálních technických, organizačních a pracovních podmínek, které zajišťují nejefektivnější průběh pracovního procesu, rozbor a studium pracovního procesu a realizace jeho výsledků.

Výrobní prostředky - pracovní prostředky spolu s pracovními předměty.

Výrobní síly - výrobní prostředky a pracovní síla. Jsou rozhodujícím činitelem rozvoje společenské výroby. V jejich pohybu je nejvýznamnější vztah výrobního nástroje a člověka.

Výrobní vztahy - vzájemné vztahy lidí v procesu výroby (nejdůležitější je vlastnictví výrobních prostředků). Jejich souhrn tvoří ekonomickou základnu společnosti.

Výrobní způsob - jednota výrobních sil a výrobních vztahů.

Zákon hodnoty za socializmu - směna zboží se uskutečňuje v souladu s množstvím společensky nutné práce vynaložené na jeho výrobu.

Zboží - výrobek určený pro směnu.

Zbožně peněžní vztahy - podniky si vzájemně směnují zboží různých hodnot prostřednictvím peněz. Poměr peněz v této směně musí být v podstatě určován hodnotou směnovaného zboží.

Zvyšování efektivnosti národního hospodářství - zlepšování společenské výrobní činnosti a optimální využívání všech rezerv v národním hospodářství, aby maximálně rostla výroba užitných hodnot a tak byly maximálně uspokojovány potřeby společnosti.

Zdroje růstu národního hospodářství:
1.přímé - extensivní (počet hodin jednoduché práce, tj. vývoj zaměstnanosti a vývoj pracovní doby) a intensivní (produktivita společenské práce, tj. účinnost fondů, využití pracovních předmětů, kvalifikace, iniciativa, strukturální vývoj atd,);
2. nepřímé - investice a neinvestiční činitelé.
V konkrétním vývoji hospodářství se všechny zdroje růstu vzájemně prolínají.