Myslíte to vážně...
Každým rokem uděluje server Dispatches From the Edge ceny osobám, firmám a vládám, které dělají ze sledování zpráv každodenní dobrodružství. Tady jsou vítězové za rok 2014.
Cena Pandořiny skříňky (The Pandora’s Box Award) Izraeli a USA za spuštění první kybernetické války na světě a vytvoření monstra v jejím průběhu. V roce 2010 tyto dvě země tajně vypustily virus Stuxnet, aby zneschopnily íránský program jaderné energetiky, a v tomto procesu nabouraly tisíce teheránských odstředivek. Podle zprávy bezpečnostní firmy Cylance : „Stuxnet otevřel oči íránským úřadům, když je vystavil světu fyzického zničení pomocí elektronických prostředků. Odplata za Stuxnet přišla téměř okamžitě.“
Deník Financial Times teď píše: „Íránští hackeři pronikli do tuctů mezinárodních organizací, včetně šesti špičkových ropných a plynařských společností, šesti mezinárodních letišť, sedmi leteckých linek, špičkového dodavatele obrany USA, 10 prestižních universit a vládních počítačových systémů několika států Zálivu.“ Íránský hackerský program nazvaný „Cleaver“ (sekáček) podle Cylance (služba zabezpečení počítačů) získal vysoce citlivé materiály vlád a klíčových firem v Kanadě, Číně, Francii, Izraeli, Kuwajtu, Saúdské Arábii, Británii, Německu, Indii, Mexiku, Pákistánu, Jižní Koreji, Turecku a Sjednocených arabských emirátech.
Jak kdo zaseje, tak sklidí.
Zlatá medaile za spílání (The Golden Scold Award) Německu a kancléřce Angele Merkelové za poučování Řeků o rozmařilých výdajích a za nucení Atén, aby spolkly paralyzující úsporná opatření, a přitom zároveň uplácela řecké vojenské funkcionáře, aby vydali miliardy dolarů za zbytečné zbraně. Podle řeckého deníku Kathimerini dodavatelé zbraní- většinou z Německa, ale také z Francie, Švédska a Ruska - předali téměř 3 mld. $ na úplatcích, aby tak zajistili dodávky zbraní za 68 mld. $ v příštím desetiletí. Jeden zbrojní dodavatel nechal na řeckém armádním ministerstvu kufr s více než 800 000 $.
Atény vydaly 2,3 mld. $ za nákup 170 německých tanků Leopard II, které jsou k boji v řecké krajině většinou nepoužitelné. V každém případě byly dodány bez munice (ačkoli v srpnu řecké ministerstvo obrany vyplázlo za střelivo od německé firmy Rheinmetall 69,9 milionu $). Řekové také zaplatili přes 4 mld. $ za nákup německých ponorek, které jsou stále v suchém doku, a podle všech zpráv jsou velmi hlučné. Hlučnost není dobrá v tiché službě. Podle listu Der Spiegel německá firma, která vyrábí U-214, vysolila na úplatcích za uzavření smlouvy přes 2 miliony $.
Mezitím politika úspornosti, vnucená Řecku „trojkou“ mezinárodních půjčovatelů - Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou unií - ožebračila miliony lidí a vyhnala míru nezaměstnanosti nad 20 % (50 % u mladších 25 let). Od roku 2008 se řecká kojenecká úmrtnost zvedla na 21 % a dětská úmrtnost dosáhla 43 %. Sebevraždy vzrostly o 45 %. Výměnou za vojenské výdaje dostali Řekové ponorky, jež sedí na zemi, tanky, jež nemůžou použít a poučení od Merkelové o tom, jak mají ušetřit peníze.
Cena za záměnu priorit (The Misplaced Priorities Award) jde k indické vládě za to, že vydala 33 milionů $ za obrovskou bronzovou sochu indického bojovníka za nezávislost Vallabhbhaiho Patela, zatímco, podle OSN, 213 milionů Indů je podvyživených - nejvíc ze všech zemí světa; znamená to každého čtvrtého hladovějícího na planetě! Asi 48 % dětí mladších pěti let má podváhu, a Indie a Nigérie sčítají téměř třetinu všech světových dětských úmrtí pod pět let. Nerovnost příjmů je v Indii horší než ve kterékoli jiné rozvíjející se ekonomice na světě. Střední délka života je aktuálně lepší v Bangladéši i v Pákistánu.
Nezávislý bádající novinář P. Sainath, který se zabývá indickým venkovem po celá desetiletí, píše: „Od roku 1995 spáchalo celkem 2 960 438 zemědělců sebevraždu.“ Téměř ve všech případech kvůli zadlužení u pronajímatelů půdy a velkostatkářů.
Dispatches navrhuje, aby indičtí vládní předáci sestavili program na pomoc zemědělcům, nakrmili chudé a udělali si chvilku na přečtení básně Percyho Shelleyho Ozmandias.
(Většina - nejen - českých čtenářů báseň nezná, takže aby si každý mohl udělat představu:
Já potkal chodce z končin prastarých,
ten děl: „Bez trupu nohy kamenné
ční v poušti, v písku blízko vedle nich
tlí rozbitá tvář, čelo svraštěné,
rty šklebné, v nichž se chladný povel mih’,
dí: ‚Sochař uměl čísti vášní vření,
jež vryty v mrtvou hmotu žijí dál
než hruď, jich zdroj, než dlaň, jich provedení.‘
A na podstavci slova ta jsem čet’:‚
Jsem Ozymandias, jsem králů král,
má díla, Mocní, vizte a v prach hned!‘
Nic po stranách víc nezbylo, jen kolem
té trosky obrovské, kam stačil hled,
se písek vlnil v obzor dlouhým polem.“
SHELLEY, P. B. Výbor lyriky. Praha: J. Otto, 1901. s. 29., překlad Jaroslav Vrchlický. Pozn. překl.)
Cena za přivodění potíží sám sobě (The Shoot-In-The-Foot Award) Obamově správě za ukončení nákupu v Rusku vyrobených raketových motorů RD-180 v rámci sankcí uvalených na Moskvu po krizi na Ukrajině. Nahrazení RD-180- levného spolehlivého tažného motoru, jenž vynesl do vesmíru od roku 1997 americké rakety Atlas III a Atlas V- přijde na 1,5 mld. $ a šest let. Nový motor znamená, že k vypouštění bude také potřeba navrhnout nové nosiče a za zrušené satelitní programy sestavit nové. Nakonec to přijde na 5 mld. $.
Odvetou za zákaz RD-180 Rusko už nebude půjčovat rakety Sojuz k zásobování mezinárodní vesmírné stanice. on. Ruský místopředseda vlády Dmitrij Rogozin, když byl tázán, jak se budou astronauti dostávat na stanici, navrhl: „ať použijí trampolínu.“ Evropská vesmírná agentura (ESA) dostane úder také. Vedle ztráty taxislužby Sojuzu na vesmírnou stanici ztratí ESA i přístup k motoru RD-180 a bude muset urychlit program problémové rakety Ariane VI, aby jí nahradila Ariane V. Ariane VI je kritizovaná coby příliš velká, nepřizpůsobivá a drahá - 4,2 mld. $. Rusko oznámilo, že peníze, jež vydává na mezinárodní vesmírnou stanici, přesune do společných vesmírných projektů s Čínou.
Cena Pes mi sežral úlohu (The Dog Ate My Homework Award) britskému ministerstvu zahraničí za „náhodné zničení“ dokumentů, jež ukazovaly, že Londýn byl hluboce - a nezákonně - zapojený v převodovém programu CIA. Převody odsouvaly podezřelé z terorizmu do zemí, jež dovolují mučení nebo drží podezřelé na tajných „černých základnách“, kde CIA prováděla vlastní mučící program. Británie povolila přes 1 600 letů CIA do a ze země a dovolila, aby podezřelí byli drženi na Británií kontrolovaném ostrově Diego Garcia v Indickém oceánu. Spoluvina na převodovém programu je porušením britských domácích zákonů proti únosům, svévolnému zadržování a právu na spravedlivý soud. Porušuje i mezinárodní zákony proti mučení.
„Pro vládu Spojeného království to kolem Diego Garcia vypadá stále hůř,“ říká Cori Criderová, ředitelka lidskoprávní organizace Reprieve. „Musí jasně vysvětlit jak, kdy a kde byl tento důkaz ztracen.“ Ministr zahraničí Mark Simmons říká, že záznamy byly ztraceny kvůli „poškození vodou“.
Cena Myš, která řvala (The Mouse That Roared Award) Marshallovým ostrovům za tahání mocností s jadernými zbraněmi - USA, Číny, Ruska, Francie, Británie, Pákistánu, Indie, Izraele a Severní Koreje - před Mezinárodní soudní dvůr v Haagu za porušení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Článek VI vyzývá k „brzkému zastavení závodů v jaderném zbrojení a k jadernému odzbrojení“. Indie, Izrael a Pákistán nejsou členy smlouvy - Severní Korea se stáhla - ale těžko polemizovat s Marshallovými ostrovy na téma jaderek: v roce 1954 USA prakticky odpařily atol Bikini patnáctimegatunovou vodíkovou bombou a zamořily tisíce ostrovanů.
V období dvanácti let USA odpálily na Marshallových ostrovech nějakých 67 jaderných hlavic s celkovou výbušnou silou 42,2 megatun. Hirošimská bomba měla 15 kilotun. Tribunál s jadernými požadavky Marshallových ostrovů shledal USA zodpovědné za škody ve výši 2 mld. $, ale Washington dosud zaplatil pouhých 150 milionů.
Nebyli to jen obyvatelé Marshallových ostrovů, kdo byl sprovozen ze světa. Středisko vyšetřujícího novinářství shledalo, že vojenské námořnictvo USA vyřadilo ze služby některé z lodí, které se podílely na testech na Ostrově pokladů v Sanfranciské zátoce. Vojenské námořnictvo potom spálilo jaderný odpad kolem ostrova a vytvořila tak četné „horké fleky“. Nějakých 2 000 osob s nízkým příjmem nebo bezdomovců ze San Francisca, kteří žijí v subvencovaných příbytcích na ostrově, bylo ujištěno, že není čeho se obávat, a potom byli poučeni, aby nenechali své děti kopat nebo hrabat se na dvorcích („Mami, podívej, ten kámen ve tmě září!“).
Jaderné zamoření bylo také nalezeno na několika dalších kalifornských základnách; mezi nimi jsou námořní letecká stanice Alameda, loděnice válečného námořnictva Hunters Point a letecká základna McClellan nedaleko Sacramenta. Radiace je dárek, jenž vydrží.
Zlatý citrón (Golden Lemon Award) dostává opět Lockheed Martin za svůj neviditelný bombardér F-35 za 1,5 bil. $ - nejdražší zbraňový systém v dějinách USA - jenž nedokáže zprovoznit svůj software, nelétá v dešti a občas při snaze vystartovat vzplane. Je fakt, že zahraniční kupci začínají mít na nákup letounu jiný názor. Kanada už porovnávala F-35 se starým F-18 Super Hornet, Eurofighterem Typhoon a francouzským Dassault Rafale, a našla jediný rozdíl: F-35 je mnohem dražší; mezi 116 a 160 miliony $ za letoun, oproti 60, 90 a 64 miliony $ za kus.
USA byly nuceny zrušit debut F-35 na prestižní mezinárodní letecké přehlídce v britském Farnborough, protože letoun při pokusu odstartovat z letecké základny Eglin na Floridě vzplanul. F-35 jsou od té doby omezeny na nižší rychlost a tříhodinové lety, což na přeskočení Atlantiku nestačí.
Lockheed Martin a Austal USA také zabodovaly v kategorii Citrónu se svými loďmi k pobřežnímu boji (Littoral Combat Ships; LCS) USS Freedom a USS Independence. Program LCS za 37 mld. $ vybuduje flotilu rychlých válečných lodí lodí s malým ponorem, které podle nedávné studie Pentagonu nepřežijí přímý boj. Ředitel Operačního testování a vyhodnocení Ministerstva obrany Michael Gilmore říká, že od lodí USS Freedom od firmy Lockheed Martin a USS Independence od Austalu se neočekává, že by dokázaly vydržet v nepřátelském bojovém prostředí a není v úmyslu je zapojovat tak, aby mohlo dojít k jejich poškození.
Překlad: když se dostanou do boje, je z nich topinka. Nebo, chcete-li, toast.
To by ale nemusel být problém, protože velká údržba lodí LCS vyžaduje prostředky, jaké stejně lodi nemohou dostat tam, kde je akce. USS Freedom strávila 58 % času v přístavu Singapore - víc než dvojnásobek oprpti průměru lodí U.S. Navy - a USS Independence strávila většinu času upoutaná v San Diegu.
Poslední sbohem (A Farewell) Fredu Branfmanovi, který zemřel v 72 létech na Lou Gehrigovu nemoc. Branfman pomáhal odhalovat tajemství letecké války USA proti Laosu, v níž zahynuly desetitisíce civilistů a celá zem zůstala posetá nevybuchlými bombami, jež dodnes Laosanům způsobují bolest a smrt. USA provedly 580 000 bombových misí po celém Laosu; shodily téměř tunu bomb na každého člověka. Branfman pomohl založit Středisko indočínských pramenů, jež zdokumentovalo, co viděl v Laosu jako pomocný zdravotník. Později napsal knihu „Hlasy z planiny otřesů: Život pod válkou ve vzduchu“ (Voices From the Plain of Jars: Life Under an Air War).
Zde!
Ceny Dispatch 2014, Dispatches From The Edge, leden 2015 (překlad =npa=)