Ukrajina je trojský kůň, jehož USA darovaly Rusku
JOHN FOSTER (tajemník pro mezinárodní vztahy KS Británie) se dívá v machinacích uprostřed amerického Projektu pro nové americké století na stopy toho, co může obsahovat pro Ukrajinu i pro jiné...
31. července vyzval redakční sloupek deníku the Financial Times (FT) k systematickému posilování NATO před jeho záříjovým summitem v Cardiffu. Článek 5 aliance, její záruka kolektivní obrany, potřebovala pilíř a hlavní štáb aliance se přiklonil k jedné z „východních zemí“, aby dal důvěryhodnost odhodlání aliance k zásahu, bude-li to nutné, na ruských hranicích. Její Síly rychlého nasazení by měly být systematicky posilovány.
FT není obvykle bojechtivý demagog. Je to deník odrážející strategické myšlení anglo-americké finanční elity. Sloupek dále hovořil o potřebě překonat rozkoly uvnitř NATO - vyvolané, jak tvrdí, energetickou závislostí některých zemí na ruské ropě a plynu. Zmínil Itálii, ale ne Německo. O Ukrajině se nezmínil vůbec.
Ale právě Ukrajina je samozřejmě tím, kde celý příběh začíná. Ministryně zahraničí pro Evropu a Eurasii je Victoria Nulandová. Někdejší poradkyně Dicka Cheneyho pro zahraniční politiku, mimochodem vdaná za Roberta Kagana, spoluautora Projektu pro nové americké století (Project for a New American Century). Tenhle projekt byl plánem k restrukturalizaci světové politiky, dokončený rok před nástupem George W. Bushe k moci a inspirující ho k zásahům na Středním východě a ve Střední Asii.
19. února, pouhých pět dní před pučem v Kyjevu z 24. února, the Wall Street Journal, domácký časopis neokonzervativců USA, přišel s názorovým článkem, citujícím zdroje Ministerstva zahraničí. Tvrdil, že po sobě jsoucí porážky politiky USA aliancí zemí vedených Ruskem, kulminující neúspěchem iniciativy USA k ozbrojenému zásahu v Sýrii, nakonec posílil řešení v podobě ofenzívy. Teď existovala příležitost, alespoň to tvrdily zdroje, k využití „politické asymetrie“ ve východní Evropě. Zásahem na Ukrajině mohl Západ zasadit smrtelný úder plánům Ruska na ekonomický svazek, a to za malou vlastní cenu.
Dva týdny předtím bylo zaznamenáno, jak Nulandová mluví s velvyslancem USA v Kyjevu a napadá Německo a EU za kompromis na Ukrajině. Její jazyk byl nepochybně ještě ostřejší, když předáci EU podepsali 21. února smlouvu s tehdejším ukrajinským prezidentem Viktorem Janukovyčem pro předčasné volby a zklidnění protestů. O dva dny později pravicové a fašistické síly vtrhly zběsile do parlamentu a uspíšily puč, Spojenými státy uznaný bezprostředně poté za legitimní. To je geopolitické pozadí tragédie, teď se odvíjející na Ukrajině- a také rozkolů, otvírajících se v řadách popřevratové vlády v Kyjevu.
Počátkem minulého týdne (psáno 1. srpna; pozn. překl.) komisař OSN pro lidská práva odhadl počet obětí civilistů v Donbasu na 1 129 mrtvých a 3 442 zraněných. Boj od té doby zesílil. CNN přinesla záběry balistických raket, vystřelených na město Doneck. Francouzská agentura AFP odhaduje počty uprchlíků na víc než 2 000 denně. Za hranicemi v Rusku je jich teď 515 000; 4 000 v uprchlických táborech. A jak kyjevský režim zabírá území, vnikají tam pravičácká smrtící komanda. Za poslední týden byli uneseni a zavražděni dva předáci místních samospráv, oba komunisté. V samotném Kyjevu pučistická vláda přijala 31. července zákon, dovolující „preventivní zadržení“ podezřelých bez soudu. Také uvalila na všechny občany „vojenskou daň“ a zvýšila daně z příjmu, aby měla z čeho platit scou vojenskou kampaň na východě.
Zároveň dochází k roztržkám - roztržkám, jež odrážejí nevraživou rozpolcenost v ukrajinské oligarchy ovládané politice - a také mezi Německem a USA. Proeurounijní strana Udar a ex-fašistická Svoboda odešly minulý týden z vlády, ovládané Fatherlandem, a uspíšily tak podzimní volby. Vládu teď provozuje jen strana Fatherland, jež uctívá nacistického kolaboranta Stěpana Banderu. Vypadá to, že tyto posuny představují pokus „čokoládového krále“ prezidenta Petro Porošenka posílit si pozici proti Fatherlandu.
Volby pravděpodobně povedou ke větší podpoře pro Udar, pro Porošenkovu vlastní, nově založenou stranu Solidarita a pro Svobodu. V roce 2006 Porošenko, tehdejší vládní ministr, byl obviněný Spojenými státy za sestavování obvinění z korupce proti proamerické šéfce Fatherlandu Julii Tymošenkové. Její uvěznění nakonec vedlo k zániku Oranžové revoluce z roku 2004. Uniklé e-maily ukazují, že Ministerstvo zahraničí mělo důkaz o Porošenkově vlastní korupci.
Dnes tato banda fašistů, fanatiků a zlodějů ovládá to, co zbylo z kyjevského parlamentu, kde přežívá pouhých 240 poslanců z původních 450. Minulý týden se sešla, aby rozpustila parlamentní reprezentaci komunistické strany a požádala soudy o její úplný zákaz.
Komunistická strana získala ve volbách roku 2004 2,6 milionu hlasů, celkem 14 %. Je to jediná strana, která vystupovala proti oligarchy ovládané politice a volala po parlamentní republice a po ukončení prezidentské moci. Dlouho před současnou krizí volala po federální autonomii na ochranu práv všech jazykových menšin a po otevřených demokratických referendech o problémech, jako je členství v EU. Vystupovala proti privatizaci, proti fašizmu a na ochranu toho, co zbylo z ukrajinského, teď úplně zničeného sociálního státu. Navzdory puči neochvějně hájila územní celistvost Ukrajiny, vyzývala k ochraně práv menšin a k mírovému řešení rozdílů. Teď je zakázaná.
Není jasné, jak hluboká je nejednotnost mezi USA a Německem o problému Ukrajiny. Uvalením sankcí po havárii letu MH17 EU objasnila, že její vlastní nejhůře dopadly na bankovní transakce v londýnské City, hlavně v amerických bankách, a nedotkly se francouzských námořních zakázek a německého strojírenství. Německo a jeho spojenci jsou mnohem závislejší na ruských trzích než USA - polovina jejich dodávek energie přichází z Ruska. Německo určitě chce ukrajinské trhy a zdroje pro EU. Ale Německo a jeho spojenci ještě více potřebují ruské trhy a energie a nechtějí, aby si zápasící ekonomiku EU osedlaly rozsáhlé výdaje selhávající Ukrajiny. Na druhé straně USA a její satelit Británie se chtějí prosadit se svými geopolitickými plány a ukončit závislost Německa na Rusku.
Jak říká FT, prioritou je vyztužit východní bok NATO. Pro nás v Británii jsou úkoly jasné. Levice musí promlouvat mnohem jednomyslněji proti válečné hysterii, naléhavě hájit komunistickou stranu i další demokraty na Ukrajině a odhalovat smrtelné nebezpečí expanzionistické, agresivní NATO. Projekt nového amerického století už zavinil nevýslovné utrpení na Středním východě. Jeho opakování ve východní Evropě musíme zastavit.
The Morning Star 2. 8. 2014 (překlad Vladimír Sedláček)