Východiska marxisticko-leninské teorie tříd a třídního boje

 Teorie tříd a třídního boje je jádrem marxistického výkladu vývoje společnosti. Je proto organickou součástí celého systému marxismu-leninismu.
Jak významná je teorie tříd vyplývá již z toho, že Bedřich Engels srovnává její význam pro pochopení dějin společnosti a významem, které mělo pro přírodní vědy objevení zákona o přeměně a zachování energie. B. Engels přímo říká: “Byl to právě Marx, který poprvé objevil velký zákon pohybu dějin, zákon, podle něhož všechny historické boje, ať již v oblasti politické, náboženské, filosofické či vůbec ideologické, jsou ve skutečnosti jen víceméně zřetelným výrazem bojů společenských tříd, zákon podle něhož existence tříd a jejich vzájemné srážky jsou opět podmíněny stupněm vývoje jejich hospodářského postavení, způsobem výroby a jím podmíněné směny.”1)
Marxismus chápe společenský vývoj jako přírodně historický proces. Aby mohli K. Marx a B. Engels formulovat své závěry o společenském vývoji, zkoumali nejdříve vývojové tendence kapitalismu, zjišťovali historickou podmíněnost a přechodnost kapitalistického výrobního způsobu, zevšeobecňovali zkušenosti boje dělnické třídy proti buržoasii. Došli pak k závěru o nutnosti socialistické revoluce, o nezbytnosti socialistických přeměn celé společnosti.

Hlavní teze materialistického pojetí společnosti, hlavní teze materialistického pojetí dějin ukazuje, že základem celého společenského vývoje je materiální výroba. K. Marx o tom říká: “Ve společenské výrobě svého života vstupují lidé do určitých nutných, na své vůli nezávislých vztahů, výrobních vztahů, které odpovídají určitému vývojovému stupni jejich materiálních výrobních sil. Souhrn těchto výrobních vztahů tvoří ekonomickou strukturou společností, reálnou základnu, nad niž se zvedá právní a politická nadstavba a které odpovídají určité formy společenského vědomí”.2)

Pro pochopení celé problematiky tříd a třídního boje a vedoucí úlohy dělnické třídy mají velký význam závěry marxismu o správném rozlišování mezi ekonomickou strukturou společnosti a právní a politickou nadstavbou, jíž odpovídají určité společenské formy vědomí.

Marxismus vychází z toho, že sociální, politický a duchovní životní proces ve společnosti je podmíněn jejím materiálním životem. Marx o to říká “Bytí lidí není určováno jejich bytím … Zkoumáme-li takové převraty, musíme vždy rozlišovat mezi materiálním převratem v hospodářských výrobních podmínkách, jež lze přírodovědecky přesně zjistit, a mezi právními, politickými, náboženskými, uměleckými nebo filosofickými, zkrátka ideologickými formami, v nichž se lidé tento konflikt uvědomují a jej vybojovávají”.3)
Základem celého společenského vývoje je materiální výroba. Společenské jevy mají proto svou základní příčinu v podmínkách hmotné povahy, v podmínkách ekonomických. Avšak ekonomická situace není jedinou aktivní příčinou vývoje. Aktivní úloha hraje i oblast politické, právní a ideologické nadstavby. Tato oblast mimoekonomického života však odpovídá a vychází z možností materiálního ekonomického života. I když vývoj v oblasti politické, právní a ideologické nadstavby je založená na ekonomickém vývoji, působí zpětně oblast nadstavby na ekonomickou základnu.
Vztah mezi ekonomickou situací a oblastí myšlení a vědomí je vzájemný a zprostředkovaný. Proto také vývoj společnosti je vzájemný a nejde automatický, samovolně kupředu. Lidé si tvoří své dějiny. Lidé jsou autory i herci své historie. Dějiny jsou výsledkem aktivity tříd, produktem střetávání tříd. Avšak cíle a úkoly, které si třídy před sebe vytyčují, v základě odpovídající ekonomickým možnostem a potřebám.
Naskýtá se otázka, kdy se na scéně dějin objevuje třída a s čím je spojen její vznik.
Před vznikem marxismu se vznik a existence tříd vysvětloval nevědecky. Podle marxismu vede ke vzniku tříd rozvoj výroby, rozvoj dělby práce. Na určitém stupni vývoje prvobytně pospolné společnosti začínají příslušníci společnosti vyrábět více než je nezbytně nutné k udržení jejich života. Toto množství výrobků, které je navíc, se stává takzvaným nadvýrobkem. Vznikem nadvýrobku vzniká i možnost přivlastňování si cizí práce. Dochází k novému členění společnosti a vznikají tak základní předpoklady pro existenci společenských tříd.
Velmi názorně vysvětluje vznik tříd B. Engels ve stati Vývoj socialismu od utopie k vědě: “Rozštěpení společnosti na třídu vykořisťující a vykořisťovanou, panující a porobenou - bylo nutným důsledkem dřívějšího nízkého rozvoje výroby. Pokud celková společenská výroba stýká pouze takové množství výrobků, které jen o málo převyšuje množství nutné k zachování nuzné existence všech, pokud tedy práce zabírá všechen nebo skoro všechen čas velké většiny příslušníků společnosti, pokud se společnost nutně dělí na třídy. Vedle velké většiny, která pouze rabsky pracuje, tvoří se třída osvobozená od přímé produktivní práce, obstarávající společné záležitosti společnosti: řízení práce, státní záležitosti, soudnictví, vědu, umění atd. Je to tedy zákon dělby práce, na kterém je založeno rozdělení na třídy”.4)
Třídy vznikají tehdy, když rozvoj výroby vedl ke vzniku nadvýrobku. Dělba práce, na které je založeno rozdělení na třídy a o níž mluví ke konci předchozího citátu B. Engels, je nový typ dělby práce - dělba na práci a nepráci. Podle této dělby práce se ve společnosti utvářejí dvě skupiny - třídy. Jedna vytváří nadvýrobek, druhá si ho přivlastňuje.
Současně se vznikem nadvýrobku a třídy postupně vzniká i směna a soukromé vlastnictví výrobních prostředků, které nahrazuje vlastnictví společné.
Třídní společnost je takovou společností, v níž existují třídy. Podle historického typu výroby možno rozlišit tyto tzv. třídně antagonistické společnosti: na otrokářskou, feudální a kapitalistickou. Antagonistické jsou tím, že v nich existují protikladné třídy. Jedna třída vlastní výrobní prostředky a na základě tohoto vlastnictví si přivlastňuje výsledky práce druhé třídy. Je to třída, která vykořisťuje - třída vykořisťovatelů. Naproti tomu třída, která nevlastní výrobní prostředky je odsunuta do postavení, ve kterém se jí odebírá část výsledků její práce - nadvýrobek. Je to třída porobená - třída vykořisťovaná.
Třída vykořisťovatelů a třída vykořisťovaných jsou ve vzájemném vztahu nesmiřitelností, protikladností, který nazýváme třídami antagonistickými. V jednotlivých společnostech možno rozlišit tyto antagonistické třídy: otrokáři - otroci, feudálové - poddaní, buržoazie - proletariát.
Zájmy antagonistických tříd jsou protikladné, neboť zájem jedné třídy může být uspokojen, realizován jen na úkor zájmů třídy druhé.
Zájem buržoazie se uspokojuje jen na úkor zájmů dělnické třídy a obráceně zájem dělnické třídy je možno uspokojit pouze na úkor zájmů buržoazie.
Tato rozpornost zájmů antagonistických tříd je dána objektivně, což znamená, že nezáleží na tom, zda si rozpornost některá třída uvědomuje nebo jak hluboce a silně si jí uvědomuje. Rozpornost je obsažena již v samotném výrobním způsobu, v dělbě na ty, kteří pracují a dostávají mzdu, a ty, kteří vlastní výrobní prostředky a přivlastňují si nadvýrobu. Nezávisí na vůli a vědomí tříd.
Jsou-li zájmy tříd protikladné, znamená to, že i vztahy mezi třídami, tzv. třídní vztahy, jsou protikladné, antagonistické. Antagonistické třídní vztahy se vyskytují ve všech společnostech, v nichž existuje soukromé vlastnictí výrobních prostředků.
Protikladnost a nesmiřitelnost třídních zájmů vede k třídnímu boji - boji tříd. Nesmí se zapomínat, že antagonismus třídních zájmů nezahrnuje jenom oblast ekonomickou, oblast materiální výroby. Nutno si připomenout, že se vznikem nadvýrobku, a tudíž se vznikem tříd, se objevuje politika, stát jako nástroj potlačování vykořisťovaných tříd a celá oblast nadstavby. Rozpornost třídních vztahů, antagonismus třídních zájmů se nemusí projevovat přímo v oblasti materiální výroby. Projevuje se ve sféře politiky, v oblasti politické moci, státu a v celé právní a politické nadstavbě.
Třídní boj, tj. boj tříd za své zájmy, za nastolení nových společenských poměru, se netýká jen oblasti ekonomické. Je to dáno tím, že rozpornost zájmů má různé projevy. Proto také třídní boj zahrnuje i oblast politiky a ideologie - oblast společenské nadstavby. Jak si dále ukážeme, právě na tento fakt revizionisté a pravicoví oportunisté záměrně “zapomínali”. Tvrdil, že třídní boj se týká pouze sféry ekonomické základy.
Snažili se “odvolávat” na Lenina, který charakterizuje třídy takto: “Třídy jsou velké skupiny lidí, které se navzájem liší svým místem v historicky určitém systému společenské výroby, svým vztahem (většinou zajištěným a vytčeným v zákonech) k výrobním prostředkům, svou úlohou ve společenské organizaci práce, a tudíž způsoby nabývání a velikosti onoho dílu společenského bohatství, jímž disponují. Třídy, to jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna se může přivlastňovat práci druhé, neboť zaujímá rozdílné místo v určité soustavě společenského hospodářství.”1)
Leninovo vymezení třídy je ekonomickým určením třídy. Je to vymezení rozhodující a základní . Má pro to nesmírný teoretický význam. Z ekonomického postavení vyrůstá oblast společenské nadstavby. Na základě ekonomického postavení třídy se utváří psychika třídy, její duchovní a myšlenkový život. Vztahy mezi třídami zahrnují proto i mimoekonomickou oblast.
Revizionisté a pravicoví oportunisté tvrdily, že změnou ekonomické základny - odstraněním vykořisťování člověka člověkem a nastolením socialistických výrobních vztahů - zaniká třídní boj. Tvrdili dokonce, že zanikají třídy. Záměrně opomíjejí mimoekonomickou oblast třídního boje.
Změna oblasti materiální výroby - změna ve výrobních vztazích - nevyvolává automaticky změny v oblasti nadstavby. Třídní boj, který vede dělnická třída za kapitalismu až k nastolení diktatury proletariátu, nemizí nastolením diktatury proletariátu. I za socializmu existuje třídní boj. Projevuje se v oblasti ideologie, v morálce, umění. Třídní boj je střetávání zájmů antagonistických tříd ve všechno oblastech života společnosti, tj. v oblasti nadstavby. Třídní boj možno souhrnně charakterizovat jako vzájemné působení společenských tříd. Při tomto působení se používá různých prostředků - hospodářských, politických, ideologických.
Lze rozlišit tři oblasti třídního boje. V každé z nich má třídní boj své zvláštnosti, probíhá jinou formou. Jsou to tyto formy třídního boje:

1. Hospodářský třídní boj - třídní boj v oblasti hospodářské;
2. Politická forma třídního boje - třídní boj v oblasti politiky;
3. Ideologická forma třídního boje - třídní boj v oblasti ideologie, vědomí.

Základem třídního boje je protikladné ekonomické postavení a z toho plynoucí protikladnost ekonomických zájmů. Z historického hlediska je hospodářská forma třídního boje první formou třídního boje, zárodkem všech ostatních forem. Dělnická třída začíná svůj boj také v oblasti hospodářské - za odstranění nerovného ekonomického postavení, za odstranění vykořisťování a soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Hospodářský třídní boj je úvodní fází pro rozvinutí třídního boje v politice a ideologii.
V životě třídní společnosti má zcela mimořádný význam oblast politiky. Společenské třídy neprosazují své zájmy a nebojují o ně vždy přímo, vždy v oblasti hospodářské. Většinou své zájmy prosazují spíše nepřímo pomocí politiky a ideologie - pomocí politických stran, státu, politických organizací a institucí, pomocí institucí kulturních a výchovných.
Stále je si třeba připomínat, že i v současném světě existuje ostrý třídní boj. Buržoazie, u nás poražená v roce 1948, se nikdy nesmířila se svou porážkou.
Odstraněním soukromého vlastnictví výrobních prostředků, odstranění panství kapitalistických ekonomických výrobních vztahů se zrušila ekonomická základna třídních bojů. To ovšem neznamená, že by třídní boj za určitých podmínek (např. neprovádí-li stranické vedení správnou politikou, armáda a bezpečnost je v rozkladu, působení silného vlivu ze Západu atd.) nemohl ve velmi ostré formě zaplát v politice a ideologii.
Názorně nám to prokázal rok 1968. Třídní boj zaplál zvláště v oblasti politiky. Politika se stala rozhodující oblastí třídního boje. Politika je vždy klíčem ke společnosti, k řízení všech oblastí společnosti ( oblasti ekonomické, kulturní, výchovné, zahraničně politické atd.). Různé zdánlivě nepolitické organizace (např. Klub angažovaných nestraníků, K 231 atd.) se snažily proniknout do sféry politiky, usilovaly o to stát se politickým partnerem komunistické strany.Konečným cílem těchto snah byla likvidace vedoucí úlohy dělnické třídy, likvidace vedoucího postavení komunistické strany, což v podstatě představovalo likvidaci socialismu, všech jeho základů a vymožeností.
Závěrem je možno říci, že třída není určená jen svým vztahem k výrobním prostředkům - buď výrobní prostředky třída vlastní, nebo nevlastní. Třída je určená také svou ideologií, myšlením, psychikou, vědomím - celou oblastí své společenské nadstavby. Ve všech těchto oblastech probíhá třídní boj, i když v jiné formě a jinými prostředky. Nelze se proto vzdát třídního pohledu na společnost a na všechny formy a projevy jejího života.
Nestačí však jen uznat existující tříd a třídního boje. Marxistická teorie tříd a třídního boje vyúsťuje v uznání nebytnosti diktatury proletariátu na cestě od kapitalismu ke komunismu. Třídní boj dělnické třídy s buržoazií musí proto vždy vyústit v nastolení diktatury proletariátu - moci dělnické třídy. Diktatura proletariátu představuje moc dělnické třídy nad buržoazií, která je nutná k potlačení odporu buržoazie a plní likvidaci jakéhokoli vykořisťování. Představuje dříve nevídaný rozmach demokracie, kterou přináší všem pracujícím, tj.většině obyvatelstva.


1 ) K. Marx, B. Engels, Vybrané spisy I, Praha 1954, str. 284
2 ) K. Marx, B. Engels, Ke kritice politické ekonomie, Spisy sv. 13, str. 36
3 ) K. Marx, B. Engels, Vybrané spisy I. Praha 1954, str. 372
4 ) B. Engels, Vývoj socialismu od utopie k vědě, Vybrané spisy II, str. 151
5 ) V. I. Lenin, Spisy, sv. 29, str. 415