Myšlenky nad ránem

I kdybych nebyl měl chřipku, nebyl bych se účastnil či podílel na davové psychóze, ohlášené jako „Je Suis Charlie“, jež následovala po vraždě novinářů, policistů a osazenstva lahůdkářství v Paříži počátkem ledna. Sledoval jsem ale hodně z živého televizního zpravodajství o těchto podivných událostech, a pár záběrů se mi neustále vrací na mysl.

Vůz zaparkovaný ve středu uprostřed nezvykle opuštěné ulice kolem poledne v centru Paříže. Nekrvavá poprava zraněného policisty na chodníku téže ulice. Téměř okamžitý nástup víc než 80 tisíc příslušníků policejního a pomocného personálu. Kde se vzaly všechny ty papírové archy „Je Suis Charlie“? Téměř zázračný „skrytý informátor“ v tiskárně. Mladík z Mali, který skryl některá rukojmí z lahůdkářství v chladicím boxu a dokázal utéci.

A potom přišel Velký pochod v Paříži. Všiml si někdo další, že Hollande, při zdravení příchozích hodnostářů, obvykle zůstával při potřesení rukou na terase Elysejského paláce, zatímco jeho hosté se obvykle zastavili o schod níž (podle protokolu?)? Ale že, když přišli bývalý francouzský prezident Nicholas Sarkozy a izraelský premiér Benjamin Netanjahu, sestoupil k jejich pozdravení o krok nebo dva níž?

Nebo že při čekání, aby se dostali do autobusů, které měly vzít houf hlav států na jejich izolovaný symbolický „pochod“, jsme viděli netrpělivého, zjevně frustrovaného a rozhořčeného Netanjahua, jak se cpal do čela řady k prvnímu autobusu, jakmile mu bylo řečeno, aby šel do druhého. 

Nebo jak při pár set metrech osamělého a symbolického „pochodu“ tentýž Netanjahu, s tělesnými strážci po obou stranách, se dokázal zařadit do první řady, aniž by se na koho zvlášť usmíval či mával.

Nebo už klasické obětí policisty jedním z pochodujících. Nebo jak Hollande na letadlové lodi Charles de Gaulle prohlásil, že plánované zvýšení výroby zbraní je pozitivní vývoj, dobrý pro ekonomiku. Nebo kolektivní šílenství všech, kteří si běželi koupit nejnovější vydání Charlie Hebdo.

To jsou obrazy, s nimiž zůstávám. A stále se sám sebe ptám: Proč se lidé takhle nedokážou sejít, aby zastavili nepotřebné vojenské zásahy, jež zavraždily, zranily nebo vyhnaly miliony lidí, když to dokážou udělat pro pár novinářů a obchodníků? Proč nedokážou totéž udělat proto, aby bojkotovali zločinné finanční instituce nebo smlouvy o volném obchodu? Co jsou dnes lidé zač, že nedokážou rozlišit mezi svými společnými zájmy a zájmy nepatrné skupiny do válek štvoucích psychopatů?

Víc najdete na: https://www.intrepidreport.com/archives/14965#sthash.ODpGsXDd.dpuf

By Steve Church, 19. ledna 2015 pro www.intrepid.com (překlad =npa=)