Pár dodatků k 8. květnu
13. 5. 2014
8. května slavíme vítězství nad nacistickými vrahy, je tedy vhodné připomenout i tři fakty s tím přímo či nepřímo související. Za prvé často dochází k idealizování předválečné doby první republiky, za druhé je buď zastírán nebo bagatelizován válečný zločin USA, během kterého bylo zabito nebo zraněno přes 40 tisíc českých občanů – nepochopitelné bombardování českých měst. A za třetí není nikdy opomenuta bagatelizace úspěchů Rudé armády, zveličování těch amerických a také zamlčování informací o odboji KSČ.
Druhá socialistická generace (1960-1980) již nepamatovala zoufalství kapitalismu první republiky a cenu za svobodu, kterou musela předchozí generace zaplatit v boji s fašismem a kapitalismem.
V českých zemích byla KSČ jedinou politickou stranou, která jako celek přešla do ilegality a bojovala proti nacistickým okupantům. Její činnost mezi lety 1939-45 byla řízena čtyřmi ilegálními vedeními. Nejvíce se její činnost projevila během přípravy a uskutečnění Slovenského národního povstání (září 1944) a Květnového (1945) povstání proti nacistům v Čechách. Ostatní strany, kromě jednotlivců, po Mnichovu buď vzaly nohy na ramena, nebo dokonce kolaborovaly. Odboj stál Komunistickou stranu Československa 25 tisíc mrtvých a při osvobozování ČSR přišla Rudá armáda o 140 tisíc vojáků.
Vítězný únor (1948) byl vlastně logickým důsledkem dlouholetého vývoje, který zcela obnažil defekty buržoazního režimu. Již po I. světové válce a vzniku Československa byla většinová společnost (tj. pracující) naprosto nespokojená s podmínkami trhu sraženého opakujícími se krizemi, nezaměstnaností a násilnostmi Masarykovy éry, kdy policejní složky a armáda neváhaly střílet do tisíců stávkujících dělníků – dnes díky antikomunismu málo známá skutečnost.
ČSR ve třicátých letech a po válce
ČSR byla Světovou hospodářskou krizí těžce postižena. Výroba postupně klesala až na 60% oproti roku 1929. Naše měna byla navíc znehodnocena o 50%, což mělo katastrofální sociální důsledky jen proto, aby se naše zboží za hranicemi v době krize trhu lépe prodávalo.
Po válce byla situace ještě horší.
V poválečném období již lidé nechtěli dále žít v buržoazní bídě ,,ozdobené“ Mnichovem, který byl důsledkem toho, že kapitalistické mocnosti již dovolily fašistický puč ve Španělsku a obsazení Porúří v jejich ubohé a neprozíravé snaze otočit Hitlera na východ – na SSSR. Čím více ale byli nacisté postrkováni na východ, tím více se v jejich hlavách rýsoval plán útoku na západ.
Nacistický experiment se západním zemím krutě vymstil a nejvíce to odnesli, jak jinak, obyčejní lidé. Naprostou většinu válečných hrůz poté nesl na svých bedrech socialistický Sovětský svaz, zatímco imperialisté v relativním bezpečí za kanálem La Manche vysílali tisíce letadel nad Evropu terorizovat civilní obyvatelstvo a ničit infrastrukturu. Celé dějiny kobercových náletů přitom prokazatelně nepřinesly kýžené válečné výsledky, došlo hlavně k zabití nebo zranění milionů civilistů a nepřítel vždy pomocí desetitisíců nahnaných lidí rychle obnovil základní strategické prvky. Zatímco na našem území padlo cca 500 amerických vojáků, bombardéry z USA stačily zabít během barbarských náletů 12 000 našich občanů – mužů, žen a dětí, které rozsekaly tříštivé pumy, a desetitisíce dalších zranit nebo zmrzačit. Ovšem jeden záměr toto všechno naplnit mělo – zotročení pracující třídy po válce, ,,vyměnit“ nacistickou hydru za buržoazní totalitu. Už jen z toho důvodu, že po válce nebudou mít konkurenci korporace západních států a jejich banky poskytnou jimi zdecimovaným státům ,,výhodné“ úvěry (jako např. Řecku).
Bomby na pivovary, lihovary, Kolbenku i Škodovku. A hlavně na civilisty!
Kapitalističtí propagandisté a ideologové, gumující mozky mladým generacím, by si měli nejprve nastudovat historii, než opět uslyšíme o imperialistických radarech na našem území.
Byly bombardovány Plzeň, Praha, Ústí nad Labem, Kladno a další. Například Plzeň byla jen od února 1944 bombardována celkem osmkrát. Při náletu 16. – 17. 4. 1945 zahynulo asi 1 000 civilistů. Nejmasivnější bombardování proběhlo pouhých 21 dní před koncem války a zničeny byly i “strategické” pivovary Prazdroj a Gambrinus. Poslední nálet, který měl zcela zničit Škodovku, a po němž se život v Plzni téměř zastavil, proběhl pouhých 11 dní před vstupem Američanů do města a bylo bezdůvodně zmasakrováno téměř tisíc civilistů… Cheb napadla americká letadla 25. března 1945, zabito bylo na 800 osob. Další nálet proběhl po 14 dnech, množství mrtvých civilistů nebylo udáno. Počet obětí amerického bombardování Ústí nad Labem ze 17. a 19. dubna 1945 je odhadován na 1000-1500.
14. února 1945 byla ze zcela bezmračné oblohy bombardována, patrně ,,omylem“, měšťanská část Prahy (“strategický” cíl – klášter Emauzy). Počet mrtvých v Novém Městě a Královských Vinohradech čítal asi 700 lidí. Cílem dalšího náletu v březnovou neděli bylo vyhlazení pražského průmyslu – od Letňan přes Prosek po Satalice (jen v Libni a Vysočanech zničil nebo vážně poškodil 60 továrních objektů). Počet mrtvých: asi 450.
Přitom by bombardování německých závodů na výrobu syntetického benzínu mohlo nacisty srazit na kolena už během roku 1944. ,,Spojenci“ se prý ale obávali, že by to umožnilo rychlý postup sovětské armády do střední Evropy, a tak raději bombardovali libovolná města, což je těžký válečný zločin!
Sovětský svaz zaplatil za osvobození 90% našeho území ztrátou 140 tisíců vojáků a nebombardoval všechna města po cestě tak jako kapitalističtí zločinci.
Podobnost s Jugoslávií, Irákem, Libyí, Sýrií čistě náhodná? Imperialisté se zkrátka nemění.
Budování socialismu pochopitelně provázely po válce těžké časy. Churchill s Trumanem zprvu uvažovali, že na sklonku války zaútočí i na sovětskou armádu. Jenže strašlivé porážky tehdy ještě mocných nacistů Rudou armádou během posledních let a vyčerpání spojeneckých armád spolu s nepodporou další války, jim plány zkřížilo. Dočasné ,,spojenectví“ kapitalistického západu se socialistickým východem bylo způsobeno jen šokem z nacistické ofenzivy na západ, která západní země srazila za kanál La Manche. Pokud by byla Rudá armáda u konce s dechem, jistě by na ni zaútočili i západní ,,spojenci“ a dnes bychom se učili – pokud bychom vůbec existovali – ,,jak Západ hrdinně bojoval po boku nacistů proti zlým socialistům“.
V současné době jsme svědky rozsáhlé ofenzivy západních imperialistů po světě a fašizace společnosti. Každý pokrokový člověk vzpomíná právem na 8. květen 1945 jako na Den vítězství, ale často zapomíná, že celkový boj lidu byl vyhrán až o necelé tři roky později a dodnes není poražen hlavní tvůrce dvou světových válek – kapitalismus! Díky obrovskému pokrytectví a mediální propagandě se vracíme zpět do doby, proti které naši předci právem bojovali.
Zdroj: www.komsomol.cz