V kapitalismu došlo k nebývalému rozvoji produktivních sil práce. Výrobní síly a jejich rozvoj se stále více dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, které jsou založeny na soukromém vlastnictví výrobních prostředků a vykořisťování člověka člověkem. Kapitalismus tak vlastně vytváří podmínky pro vyšší formy výroby, jež musí překročit rámec kapitalistických výrobních vztahů. Z toho vyplývá historická nevyhnutelnost zániku kapitalismu.
Kapitalismus vytvořil také novou společenskou sílu - dělnickou třídu, která se postupně stává více významnějším subjektem, hybnou sílou dějinného vývoje. Kapitalistická společnost je založená na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. Dělnická třída, nevlastnící žádné výrobní prostředky, se stává negací kapitalistického společenského řádu a předzvěstí nového společenského uspořádání.
Jedině dělnická třída je povolána k tomu, zrušit kapitalistický společenský systém a vytvořit novou společnost. Vytvořením nové společnosti, která jíž nebude založena na soukromém vlastnictví výrobních prostředků; v níž nebude vykořisťování člověka člověkem ani žádných třídních rozdílů, zruší dělnická třída třídy vůbec. Jejím cílem je vytvořit beztřídní společnost - komunismus. Cesta k vytvoření beztřídní společnosti však není ani lehká ani krátká. Je namáhavá, dlouhá a plná urputných třídních bojů, Nelze zapomínat na to, že základem historického vývoje, červenou nití dějin jsou třídní boje. Velmi jasně to vyjádřili K. Marx a B. Engels v Manifestu komunistické strany, který začíná slovy: “Dějiny všech dosavadních společností jsou dějinami třídních bojů”.6 )
V dějinách třídních společností se nikdy nevyskytovala třída, která má za cíl vytvořit beztřídní společnost a tím zrušit sebe samu. Jedině dělnická třída může splnit takové poslání. K. Marx a B. Engels k tomu říkají: “Všechny dřívější třídy, když dobyly panství, snažily se upevnit své už nabytné životní postavení tím, že podrobily celou společnost podmínkám zajišťujícím jim výdělek. Proletáři mohou dobýt společenských výrobních sil jen tak, že odstraní svůj vlastní dosavadní způsob přivlastňování. Proletáři nemají nic svého, co by museli zajišťovat, jejích úkolem je zničit všechno, co dosud ochraňovalo a zajišťovalo soukromé vlastnictví.”7 )
Cesta k celkovému osvobození lidí vede jen přes proletářskou revoluci. Proletariát se osvobodí jen tím, že zruší veškerá sociální pouta, kterými je vázán, že zruší vše, co z něho dělá vykořisťovanou třídu, že zruší své proletářské životní podmínky, svou proletářskou životní situaci. Tím, že proletariát osvobodí sám sebe a nastolí novou společnost s novými společenskými vztahy, osvobodí i ostatní potlačované třídy a vrstvy: V tom spočívá historická role dělnické třídy.
Nutno blíže objasnit proč jedině dělnická třída má toto historické poslání - historickou roli, kterou možno stručně definovat v této formě: Vzhledem ke svém materiálnímu postavení je dělnická třída nucena a schopna uskutečnit v zájmu všech přechod lidstva od kapitalismu k socialismu a rozvinutému komunismu.
Objasnit historickou roli dělnické třídy znamená objasnit její dvě stránky:
- proč je dělnická třída nucena uskutečnit přechod lidstva od kapitalismu k socialismu;
- proč je toho dělnická třída schopná.
Marxismus formoval své závěry o historické roli dělnické třídy na základě širokého rozboru životních podmínek dělnické třídy. Marx provedl v Kapitálu rozbor působení zákona nadhodnoty - základního zákona kapitalistické ekonomie - i rozbor zotročujícího postavení dělnické třídy. Doporučoval proto také, aby se s obsahem Kapitálu seznámili dělníci za úcelem uvědomění si svého postavení.
Dělnická třída je nucena osvobodit sama sebe a uskutečnit přechod lidstva od kapitalismu k socialismu vzhledem k svému materiálnímu postavení. Vlastního osvobození dosáhne jen když osvobodí všechny pracující. Materiální postavení dělnické třídy - její postavení ve výrobě, v dělbě práce - kterým je postavená do role vykořisťování a utiskovaných, je to základní z čeho vyplývá nutnost existence historické role dělnické třídy, nutnost, aby to byla právě dělnická třída, která odstraní kapitalismus.
Toto nevýhodné postavení dělnické třídy v kapitalistické dělbě práce nutí dělnickou třídu vést třídní boj proti buržoasii za odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků. Žádná jiná třída, žádná sociální vrstva nebo skupina lidí není svým materiálním postavením nucena vést takový důsledný boj proti buržoazii.
Například maloburžoazie (řemeslníci, živnostníci, drobní vlastníci) je za kapitalismus také vykořisťována velkoburžoazií. Bojuje proto v určitém směru proti vykořisťování. Sama však vlastní výrobní prostředky a to jí brání, aby bojovala proti soukromému vlastnictví jako podstatě kapitalismus, neboť by se to dotýkalo jejího postavení.
Podobně je tomu u inteligence jako sociální skupiny. Inteligence není třídou, neboť není určená stejným vztahem k výrobním prostředkům. Inteligence jako sociální skupina je vyčleněná dělbou práce k vykonávání duševní práce. Postavení ve společenské dělbě práce vymezuje určení inteligence jako sociální skupiny. Ani inteligence nemůže nahradit dělnickou třídu při plnění historické role, neboť inteligenci k tomu nenutí materiální bytí - její ekonomické postavení. I v socialismu nenutí ekonomické postavení inteligenci uskutečnit přechod k rozvinutému komunismu, k vytvoření beztřídní společnosti, k odstranění rozdílu mezi fyzickou a duševní prací. Vždy právě dělba práce na fyzickou a duševní vytváří inteligenci a zaručuje její postavení.
Dělnická třída je nejen nucená, ale i schopna uskutečnit přechod lidstva od kapitalismu k socialismu a rozvinutému komunismu, tj. splnit svou historickou roli. O tento přechod nejen usiluje, ale má i plné předpoklady ho uskutečnit.
Schopnost dělnické třídy uskutečnit přechod vyplývá z jejího sepětí s průmyslovou velkovýrobou. I za kapitalismus dělnická třída, třebaže nevlastní výrobní prostředky, je ovládá, neboť veškerý rozvoj výrobních sil realizuje svýma rukama.
Dalším předpokladem pro to, aby dělnická třída byla schopná splnit svou historickou roli je skutečnost, že v průmyslové výrobě, do které je převážně zapojena, dosahuje vysokého stupně organizovaností. Přechod od malovýroby ke kapitalistické velkovýrobě vyvolává nutnost důsledné organizace a řízení výrobního procesu. V kapitalistických podnicích se uplatňuje zásada centralizace, jediného odpovědného vedoucího i dalšího organizační principy. Dělnická třída poznává nezbytnost organizovanosti při řízení pracovních kolektivů, které společným úsilím se snaží splnit výrobní úkoly. Tak dělnická třída poznává zásady organizovanosti a učí se jim přímo ve výrobních procesu. Snadněji pak dospívá k závěru, že i svůj politický boj musí opírat o organizovanost.
6 ) K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 4, str. 428
7 ) K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 4, str. 438