Ukázali jsme si již, že k tomu, aby dělnická třída byla vedoucí silou ve společnosti na cestě od kapitalismu k socialismu a k rozvinutému komunismu, musí být splněny dva základní předpoklady:
- musí proběhnout složitý proces třídního sebeuvědomění dělnické třídy;
- dělnická třída musí mít svou vlastní politickou organizaci, svou stranu.
Nutnost existence revoluční strany proletariátu byla u nás v nedávné době velmi silně zpochybňována. Byla snaha ukázat, že Marx a Engels chápali úlohu strany jinak než Lenin, že s existencí samostatné politické strany dělnické třídy nepočítali.
Skutečnost však je taková, že K. Marx a B. Engels předpokládali existenci strany již v počátcích formování dělnické třídy, neboť v Manifestu komunistické strany se hovoří: „ … o organizování proletářů v třídu, a tím v politickou stranu …“13)
K. Marx a B. Engels při hodnocení Pařížské komuny dali do Všeobecných stanov Mezinárodního dělnického sdružení (I. internacionála) tuto část: „Proti sjednocenému panství majetných tříd může proletariát působit jako třída jen tehdy, jestliže se sám zorganizoval ve zvláštní politickou stranu, stojící proti všem starým stranám vytvořeným majetnými třídami …“. Považovali to za nezbytné k tomu, aby „bylo zajištěno vítězství sociální revoluce a její konečný cíl – odstranění tříd …“14)
Dělnická třída realizuje své historické poslání postupně. Možno rozlišit určité etapy naplňování historické role dělnické třídy. V první etapě se dělnická třída připravuje na proletářskou revoluci. Obsahem druhé etapy je vydobytí politické moci proletariátem a nastolení diktatury proletariátu. V třetím období realizuje dělnická třída svou historickou roli při výstavbě socialismu. Je to etapa, kterou právě prožíváme. Nelze zapomínat, že je to období poměrně dlouhé a složité. Teprve ve čtvrtém období bude dělnická třída v čele se svou stranou budovat beztřídní komunistickou společnost.
Komunistická strana jako strana dělnické třídy nemá jiné historické poslání než dělnická třída sama. Nelze však plně ztotožňovat stranu a dělnickou třídu. Strana je prostředkem, zbraní, nástrojem, jímž dělnická třída dosahuje svých cílů. Strana od dělnické třídy odlišuje ve třech rysech. Prvním je početnost; strana je méně početná než dělnická třída, neboť je její částí, výběrem. Druhý rys odlišnosti spočívá v rozdílném stupni uvědomělosti; strana tím, že je výběrem neuvědomělejších příslušníků třídy – předvojem, vysoko převyšuje svou uvědomělostí dělnickou třídu. Třetí odlišnost plyne z toho, že strana je pevně semknutou organizací, řídící se ve své výstavbě a činnosti principem demokratického centralismu.
Každá strana je svou povahou třídní. Třídní podstata je především určena programem, cílem strany. Cílem komunistické strany je vybudovat beztřídní společnost – komunismus. Program strany je proto i programem a cílem dělnické třídy.
Třídní podstatu strany určuje i její strategie a taktika – prostředky a cesty, které volí k dosažení vytčeného cíle. Komunistická strana volí revoluční prostředky a odmítá prostředky reformistické, které vedou ke smíru s buržoazií. Revoluční prostředky jsou vlastní dělnické třídě. Proto i z hlediska prostředků je komunistická strana stranou dělnické třídy.
Určující pro třídní podstatu strany je i ideologie, o kterou se strana ve své činnosti opírá a která se odráží v programu a politice strany. Ideologií komunistické strany je marxismus-leninismus, který je také ideologií dělnické třídy.
Třídní podstata strany je určena ještě členskou základnou strany. Jádrem komunistické strany je dělnická třída. Komunistická strana je proto svým jádrem stranou dělnické třídy. Aby strana mohla úspěšně řešit všechny složité otázky výstavby socialismu a ve všech oblastech života společnosti uplatňovat svou vedoucí úlohu, přijímá strana do svých řad nejlepší představitele rolníků, pracující inteligence, mládeže atd., kteří přecházejí na politické a ideologické pozice dělnické třídy.
Hlavní funkcí strany je formovat politické hnutí dělnické třídy. Aby strana tuto funkci mohla úspěšně plnit, musí být nejdříve zformována sama.
Aby splnila strana své poslání, musí být s dělnickým hnutím pevně semknuta. Lenin o tom píše: „Jsme stranou třídy, proto téměř celá třída (a ve válečných dobách, za občanské války, dokonce úplně celá třída) musí jednat pod vedením naší strany, musí se přimykat k naší straně co nejúže.“15)
Pro stranu je také nezbytné, aby byla předvojem třídy, zůstávala v čele hnutí. Vždy nutno rozlišovat mezi stranou a dělnickou třídou. „Zapomínat na rozdíl mezi předvojem a masami, které k němu tíhnou, zapomínat na stálou povinnost předvoje pozvedat stále širší vrstvy na úroveň tohoto předvoje, znamenalo by jen klamat sebe, zavírat oči před velikostí našich úkolů a zužovat tyto úkoly. Právě takovým zavíráním očí a zapomínáním je stíráním rozdílu mezi těmi, kdo se ke straně přimykají a těmi, kdo jsou jejími členy, mezi uvědomělými a aktivními – a těmi, kdo jen pomáhají.“16)
Pro komunistickou stranu je typický ještě další rys, kterým je proletářský internacionalismus. Již K. Marx a B. Engels ukázali, že boj dělnické třídy proti buržoazii je svou formou národním bojem, ale svým obsahem je to boj internacionální.
Rozborem kapitalistického výrobního způsobu a zobecněním zkušeností z revolučních bojů dělnické třídy poznali, že proletariát se musí v boji proti buržoazii semknout bez ohledu na národní, teritoriální či jiné rozdíly. Být komunistou, znamená, podle K. Marxe a B. Engelse, být internacionalistou.
„Komunisté se liší od ostatních proletářských stran jedině tím, že na jedné straně v boji proletářů různých národů vyzdvihují a obhajují společné zájmy všeho proletariátu, nezávisle na národnosti; na druhé straně tím, že na různých stupních vývoje, jimiž prochází boj mezi proletariátem a buržoazií, zastupují vždy zájmy celého hnutí.
Komunisté jsou tedy v praxi nejrozhodnější, stále kupředu pobízející částí dělnických stran všech zemí, v teorii vynikají nad ostatní masu proletariátu pochopením podmínek, průběhu a všeobecných výsledků proletářského hnutí.“17)
Myšlenky proletářského internacionalismu, s kterými přišli již zakladatelé vědeckého komunismu K. Marx a B. Engels, jsou stále aktuální a živé i v současné době. Marx a Engels věnovali velkou pozornost mezinárodním organizacím dělnické třídy a vkládali do nich velké naděje. Jasně to dokazuje Engelsův názor z roku 1894 na význam mezinárodní solidarity dělníků pro budoucnost společnosti: „Formuje se armáda mezinárodního proletariátu – a nové století, jež nadchází, ji povede k vítězství!“18)
11) V. I. Lenin, Spisy, sv. 5, str. 381
12) V. I. Lenin, Spisy, sv. 7, str. 415
13) K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 4, str. 436
14) K. Marx, B. Engels, Vybrané spisy I, Praha 1950, str. 398
15) V. I. Lenin, Spisy, sv. 7, str. 262
16) Tamtéž
17) K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 4, str. 440
18) K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 22, str. 533