Jak jsme si ukázali, je historická role dělnické třídy určená jejím materiálním postavením. Své postavení si však dělnická třída ne vždy plně uvědomuje. Je tomu tak v nejranějším stádiu vývoje dělnické třídy. Protože si své historické poslání plně neuvědomuje, nemá ještě odpovídající politickou organizaci, ani odpovídající ideologii. Nedosáhla ještě sebeuvědomění a nezahájila třídní boj. Marx označuje dělnickou třídu na takovém stupni vývoje za třídu “o sobě”. S pojmem historická role dělnické třídy je tedy spjat pojem třída “o sobě”.
Dokud nemá dělnická třída svou ideologii, své třídní vědomí, svou stranu, nemůže realizovat svou historickou roli. Znamená to, že není ještě na takovém stupni vývoje, aby mohla prosazovat své cíle. Není ještě myšlenkové a organizačně zformována natolik, aby mohla hrát roli aktivního činitele dějin. Je zatím pouze objektem dějin, nikoli silou, která dějiny přetváří.
O vedoucí úloze dělnické třídy možno mluvit až za situace, kdy dělnická třída si uvědomuje své ekonomické postavení, má odpovídající ideologii a odpovídající formu politické organizace. Odpovídající ideologií je marxismus a odpovídající politickou organizací je revoluční strana proletariátu - marxisticko-leninská strana.
Vývoj dělnické třídy probíhá za kapitalismu tak, že se dělnická třída přeměňuje z třídy “o sobě”, z pouhého objektu dějin v aktivního činitele - v subjekt dějin. Marx označuje dělnickou třídu ve vyšším vývojovém stadiu, tj. ve stadiu, kdy je možno hovořit o vedoucí úloze dělnické třídy, za třídu “pro sebe”.
Stručně možno říci, že historická role dělnické třídy je základem: vedoucí úloha dělnické třídy je pak realizací této historické role.
O vývoji dělnického hnutí a o platnosti Marxovy vědecké teorie historické role dělnické třídy názorně píše Lenin v polemice nazvané “Kdo jsou ,přátelé lidu’ a jak bojují proti sociálním demokratům?” V závěru Lenin uvádí: “Velkokapitalismus nevyhnutelně ruší jakékoli spojení dělníka se starou společností, s určitým místem a určitým vykořisťovatelem, sjednocuje ho, nutí přemýšlet a vytváří podmínky, které mu umožňují zahájit organizovaný boj. Právě proto obracejí sociální demokraté veškerou svou pozornost a celou svou činnost na dělnickou třídu.Až se její čelní představitelé osvojí ideje vědeckého socialismu, ideu historické úlohy ruského dělníka, až se těmto ideám dostane širokého rozšíření a mezi dělnictvem se tvoří pevné organizace, přetvářející nynější roztříštěnou hospodářskou válku dělníků v uvědomělý třídní boj, potom ruský dělník povstane v čele všech demokratických živlů, svrhne absolutismus a povede ruský proletariát (po boku proletariátu všech zemí) přímou cestou otevřeného politického boje k vítězné komunistické revoluci.”8 )
Uvedli jsme jíž, že stupeň třídního uvědomění proletariátu rozhoduje o tom, zda-li je možno uvažovat o vedoucí úloze dělnické třídy. Neznamená to ovšem, že se situace, když si své poslání proletariát neuvědomuje pozbývání závěry o historické roli dělnické třídy platnosti. Již v části “Východiska marxisticko-leninské teorie tříd a třídního boje” jsme uvedli, že rozpornost třídních zájmů je dána objektivně, že je obsažena jíž v samotném výrobním způsobu. Nezáleží na tom, zda si rozpornost třídních zájmů některá třída uvědomuje nebo jak hluboce a silně si jí uvědomuje.
K. Marx a B. Engels k problému vztahu bytí a vědomí proletariátu poznamenávají: “Nejde o to, co si zatím ten či onen proletář nebo dokonce celý proletariát představuje jako cíl. Jde o to, co proletariát je a co ve shodě s tímto bytím bude historicky nucen dělat.”9 )
Historická role dělnické třídy zůstává v plnosti i při nízkém stupni třídního uvědomění proletariátu. Pro historickou roli dělnické třídy je rozhodující materiální postavení proletariátu, jeho bytí, které určuje, co je dělnická třída nucena ke svému osvobození vykonat. Třídní uvědomění dělníků je však rozhodující pro realizaci této historické role, tj. pro vedoucí úlohu dělnické třídy.
Při rozboru vedoucí úlohy dělnické třídy je třeba věnovat zvláštní pozornost procesu třídního uvědomování dělnictva. S třídním uvědomováním úzce souvisí proces třídního sjednocování proletariátu, na což možno pohlížet jako na základ třídního uvědomování. K. Marx a B. Engels dospěli k závěru, že třídní sjednocení je podmíněno ekonomickým postavením dělníků. Třídní sjednocování se však může uskutečňovat jen prostřednictvím politického hnutí dělnické třídy. Stručně to K. Marx a B. Engels charakterizují slovy: “Každý třídní boj je však boj politický.”
V procesu třídního sjednocování dělnictva hraje velkou roli vztah mezi hospodářským a politickým bojem. Hospodářský boj předcházel boji politickému. V počátcích vývoje dělnického hnutí byl hospodářský boj, jak píše Lenin. “znamením toho, že se probudil antagonismus mezi dělníky a zaměstnavateli, avšak dělníci si neuvědomovali, a ani nemohli uvědomovat nesmiřitelný protiklad mezi svými zájmy a mezi celým soudobým politickým a společenským zřízením.”10) Pokud bylo dělnické hnutí zaměřené jen na hospodářské otázky (mzdové), bylo hnutím živelným.
Třídní jednota dělnické třídy se může utvářet a rozvíjet jen prostřednictvím politické aktivity dělníků. Dosáhnout uvědomělé třídní jednoty proletariátu je možné jen tehdy, když jsou jasně vymezeny cíle o které má dělnická třída usilovat. Vymezení sledovaných cílů je možné jen za pomocí vědecké revoluční teorie, která z pozic dělnické třídy provádí rozbor a kritiku kapitalistického společenského řádu a určuje cesty a cíle dalšího rozvoje třídního boje. Tím se vědecká revoluční teorie, kterou je marxismus-leninismus, stává současně ideologií. O významu revoluční teorie pro rozvoj dělnického hnutí svědčí Leninova slova: “Bez revoluční teorie nemůže být ani revolučního hnutí.”11)
Boj za třídní sjednocení proletariátu nabývá ideologických forem. Je to také boj mezi socialistickou a buržoazní ideologií, která se “vnucuje” dělnické třídě, jak nám to názorně ukazují zkušenosti zvláště z roku 1968. Proto je třeba důsledně dbát o ideovou čistotu dělnického hnutí a potírat veškeré snahy o pronikání a rozšiřování buržoazních myšlenek. Je třeba dbát o to, aby si dělnická třída co nejvíce osvojila základy marxismu-leninismu.
Ideová jednota dělnického hnutí sama o sobě nepostačuje ještě k tomu, aby dělnická třída měla vedoucí úlohu ve společnosti.
Je nutná ještě organizační jednota dělnické třídy, organizovanost hnutí.
Rozborem organizovanost dělnického hnutí se Lenin zabývá v knize “Krok vpřed, dva kroky vzad”, kde v závěru píše: “Proletariát nemá v boji o moc jinou zbraň kromě organizace. Proletariát, tříštěný panstvím anarchické konkurence v buržoazním světě, zdeptaný rabskou práci pro kapitál, sražený ustavičně “na dno” úplné bídy, zpustnutí a degenerace, se může stát a nevyhnutelně se stane nepřemožitelnou sílou jedině proto, že jeho ideové sjednocení zásadami marxismu je upevňováno materiální jednotu organizace, stmelující miliony pracujících v armádu dělnické třídy.”12 )
Dělnické hnutí musí být proto spojeno s cílevědomou organizační činností, která stmeluje hnutí, znásobuje úcinek působení jednotlivých členů a vede hnutí k naplnění vytyčených cílů. Organizační činnost v dělnickém hnutí je záležitosti především strany a odborů. Hlavní úkoly zde má strana dělnické třídy - komunistická strana jako organizovaný předvoj dělnické třídy. Jedině pomocí strany může dělnická třída uskutečňovat svou vedoucí úlohu ve společnosti.
8 ) V. I. Lenin, Spisy, sv. 1, str. 313 - 314
9 ) K. Marx, B. Engels, Spisy, sv. 2, str. 51
10 ) V. I. Lenin, Spisy, sv. 5, str. 387
11 ) V. I. Lenin, Spisy, sv. 5, str. 381
12 ) V. I. Lenin, Spisy, sv. 7, str. 415