Jak se žilo a žije pracujícím lidem
10. 4. 2014
Největší vrahem v dějinách je “neviditelná ruka trhu”- zabila více lidí než všechny války, z nichž velká většina byla vedena právě pro zisk. Ve 20. století způsobil ve světě trh přímo či nepřímo smrt mnoha set milionů lidí. Nás, komunisty, vždy označovali vyvolení kapitalistických režimů za rozvraceče pořádku. Ano, chceme rozvrátit stávající (ne)pořádek – (ne)pořádek, který je charakterizován vykořisťováním, lidmi bez domova, zatímco všude je spousta prázdných domů, lidmi žijícími z ruky do úst, zatímco malá menšina lidí neví, co s nadbytkem. Chceme společnost, kde si lidé budou v sociální oblasti rovni, kde nebudou nepřirozené autority, otroci ani páni, kde nebudou jedni profitovat na úkor druhých, kde každý bude mít právo rozhodovat o svém životě ve shodě s ostatními.
Správná otázka není, zda máme právo zrušit soukromé vlastnictví, ale zda má někdo právo díky němu zotročovat druhé. Soukromým vlastnictvím nemáme na mysli například koupi auta, ale vlastnictví výrobních prostředků a subjektů důležitých existenčně ne-li životně pro životy většiny lidí. V tomto údajně ,,demokratickém“ systému devět desetin slouží jedné desetině. O žádnou harmonii přitom nejde, jde o třídní boj, plynoucí z třídního rozdělení kapitalistické společnosti. Komunisté si třídní boj nevymysleli, vznikl se zrodem třídně rozdělené společnosti, a nakonec jediní komunisté svými návrhy na vybudování beztřídní komunistické společnosti předkládají vědecký program, jak třídní boj postupně zrušit. Už jen to, že zvýšení platu pro zmíněných 9/10 pracujících, znamená pro zmíněnou jednu desetinu menší ,,demokratičnost“ vykořisťování, hovoří za vše. Dokud lidem nevysvětlíme tuto nanejvýš jednoduchou rovnici, tak je veškerá snaha vysvětlit, proč nevolit buržoazních strany ve snaze zlepšit poměry, nošením dříví do lesa. Navíc dokud bude panovat tento systém, tak určité části společnosti bude odepřeno úplně existenční právo. Jak jsem psal v minulých článcích, když vykonávají dva lidé práci za tři, tak víte, kde skočí ten třetí. Bohužel je to tak, jde v některých případech o tzv. minimalizaci výrobních nákladů (tím i počtu zaměstnanců) a maximalizaci zisku. Základem kapitalismu je též princip, kterým je vzájemná konkurence kapitalistů na trhu. To platí od jeho počátku a nic na tom nemění ani přechod ke globalizaci, ani různé vzájemné dohody o cenách apod. Konkurence je bojem vedeným často velmi nečestnými prostředky (korupce, vraždy, nátlak, podvody atd.). Jejími důsledky jsou neustálé přelévání majetku mezi kapitalisty samotnými, utrpení pracujících, nezaměstnanost lidí a stejně tak kriminalita. Kdo tedy prohraje konkurenční střet, nemá nic, přišel o svůj vlastnický ,,svatý grál.“ Všichni kapitalisté jsou tak vlastně pokrytečtí sektáři ve své vlastnické církvi. Veřejně se ,modlí“ k nedotknutelnosti vlastnictví, aby jej ve svém skutečném životě neustále popírali, tím, že si ho navzájem kradou.
Za reálného socialismu nebylo na výběr z tisíců druhů bot, třeba jen ze stovky. Tyto tisíce druhů bot například vyrábí v obrovských počtech v korporacích moderní otroci, kterým po zaplacení nájmu a jídla ani na ty boty nezbydou prostředky. Zato korporace mají astronomické nadhodnoty.
Kapitalistický vládní (hlavně pravicový) parazit se při šetření zaměří na děti, studenty a důchodce, invalidy – tedy nejohroženější sociální skupiny. Stát nemá mnoho prostředků, protože se už nepracuje pro něj, ale pro kapitalisty, kteří ho ovládají a v podstatě vlastní, a ti si množí svoji nadhodnotu. Celých 300 miliard korun kupříkladu ročně odtéká jako zisk korporacím EU/USA. I tak se však od daňových poplatníků za stejné období vybere 1 bilion korun. Kde ale tedy mizí to, co státu zbylo? Obrovskou sumu spolknou platy příjmově nejhonorovanější skupiny státních zaměstnanců (managementu) a jejich ,,odměny“ – včetně tzv. ,,zlatých padáků“, korupce spolkne až 120 miliard, další minimálně desítky miliard spolkne parazit jménem Evropská unie, z čehož se nám část vrátí na stavby asfaltových cyklostezek místo štěrkových apod., aby měla EU skalpy svých ,,speerovských“ budování, další sumy mizí na zbytečné veřejné zakázky.
Velkou ironií je, že pokud přijde krize, tak buržuj propustí zaměstnance a sám má z jejich práce dostatek financí, někdy samozřejmě také ne. Jakmile nejhorší opadne, znovu otevře byznys, zbídačený lid mu ještě kvůli pracovnímu místu ,,utrhne“ ruce a buržuj na tom vydělá. Bude si vybírat z lidí, jakoby byl v zelenině. Dá jim pár tisíc a pokračuje se.
Dnes si koupí podnikatel rozbořené JZD a vytvoří z něj truhlářskou firmu. Popis práce: minimální platy, občas tam padá střecha, ale z pár prken chce buržuj ,,vzducholoď.“ Reklamy na nábytek jako z reklamního studia, ale to, že červivé dřevo hnije v rozpadlém JZD pod širákem, už zákazník neuvidí. Dřevo dostane dobrý lak a je to – stejně jako kapitalismus – hezký obal, uvnitř hniloba. Až se vám rozpadne nábytek, tak si vzpomenete na má slova. Kapitalista při reklamaci řekne, že vám ho prodal jako nový, takže jste asi moc větrali.
Podobně se situace má s jídlem, jak v korporacích, tak u drobnějších soukromníků. Na co zpracovat jídlo přirozenou cestou, když se více vyplatí hromadně vyrábět odpad v obalech. Třeba v jedné pekárně mého známého – člena ODS, je víc krys než pečiva. Dokud ale těch krys nebude tolik, aby mu zničili živnost, tak nic dělat nebude, o plísni na pekařském náčiní škoda mluvit. Jeho ,,zaměstnanci“ si můžou za snahu a práci maximálně zaplatit nájem a odnést část parazitů domů.
Takže za to málo, co proletář vydělá, si koupí to samé nekvalitní zboží, co jiný proletář vytvořil za příšerných podmínek u jiného kapitalisty. O hypermarketech a zeleném masu, uzeninách z drtí nezpracovaného šrotu apod. škoda mluvit. Kvalitnější domácí produkce je v rukou drobnějších soukromníků, takže si připravte výplaty – např.: 155,- Kč máslo, 180,- Kč česnek.
Od té doby, co se člověku zprivatizoval život je možné vše. Někdo pracuje a nemá, jiný kapitalista si například v Německu mezitím koupil záchod, který užíval Hitler za desítky milionů. Absurdní? Absurdita je nynějšímu životu vlastní.
Současné většinové čisté platy jsou v České republice 8 – 15 tisíc a při dnešních stále se zvyšujících cenách a nájmech od 8 tisíc, jsou naprosto směšné. K tomu musíme přičíst stále častější dojíždění za vrtochy trhu, což kupříkladu při trase Nymburk-Praha vyjde na 2-3 tisíce měsíčně a člověku nezbude skoro žádný volný čas. Taková praxe se týká drtivé většiny pracujících, která často nestíhá ani návštěvu u doktora. Masmédia opět svádí současnou rekordní nezaměstnanost na firmy, co propouštěly, a říkají ,,nebojte se dojíždět“ a ,,volných pracovních míst je více, než to vypadá“. Ano může jich být 36 500 místo oficiálních 36 tisíc, ale to nemění nic na faktu, že je ve skutečnosti 800 tisíc nezaměstnaných. To už je opravdu skoro vyloženě provokace a vrcholná idiocie. Ano za buržujem, aby šel lid ,,světa kraj.“ Slovo kapitalismus je opět v masmédiích schováno jako plíseň pod linem slovem ,,demokracie.“
Přidávat lidem by přitom bylo podle vládnoucí garnitury ,nedemokratické“, buržujům už by se potom byznys, který je pro kapitál svatý, tolik nevyplatil, raději by zaměstnance propustili a stát je rozkradený. Proč by se měli mít všichni dobře, když se může mít někdo skvěle na úkor druhých? Někteří fašizoidní neoliberálové by nejraději zrušili odbory. To je regulérní válka proti lidu. Neoliberálové a konzervativci budou stále volit a propagovat strany jako TOP 09 apod., zatímco zbídačený lid přebíhá mezi ČSSD, ANO, KDU apod. (vše pro-kapitalistické strany), KSČM si drží 15%. Bohužel 40% lidí je za 25 let lží v takové deziluzi, že už k volbám ani nechodí, což neoliberálům a podobné ,,svoloči“ plně vyhovuje. Je toto demokracie? Odpovězte si každý sám.
O Evropské ,,čtvrté říši“ – alias Evropské unii si myslím své, vypadá to, že Hitlerův projekt sjednocené Evropy byl opravdu oprášen, až na holocaust a povinnou němčinu. Vše dovršila tzv. Lisabonská smlouva, což je spíše okupace a zničení zbylých práv „naší“ buržoazní (bohužel) republiky, evropskou buržoazní obludou. Heslo je, co se nepovedlo v roce 1938, povede se teď. Zamýšlel se někdo vůbec pořádně v roce 2004, co vlastně je Evropská unie a jaké jsou její skryté záměry? Euroskeptici jsou reprezentování všude spíše kapitalisty, a ti opět ze své čisté naivity a víry v tržní mechanismy nevidí možné celkové důsledky. Jaký je rozdíl mezi tím, když do českých zemí jezdily tanky a ekonomicko/byrokratickým zotročením? Rozdíl je ten, že tanky byly méně zákeřnější. Jasně mediální masáž „našich“ německých (média v ČR jsou zprivatizována Němci – velký blok EU) médií před referendem o vstupu byla jasná: Evropská unie je záruka práv, je to prestižní – protože máme pořád neopodstatněné komplexy ze Západu navozené mimo jiné havlisty.
Pod záminkou požadavků na rozšíření společného trhu se však formuje ekonomický ,,holocaust“ a diktát cizích zemí či korporací. Začala pomalá cesta k naprostému diktátu. Příkazy o dovozu a vývozu, o kvótách maximálního množství povolených výrobků, byrokratickou mašinérií svázanou se základním konstitučním článkem EU – mamutím německo-francouzským a dalším kapitálem doničila EU již tak privatizacemi likvidovanou zemědělskou a průmyslovou výrobu ČR. Za těchto okolností bude každá sebemenší krize kapitálu rezonovat v českých zemích jako úder na gong a postihne nejvíce nikoho jiného než opět obyčejné lidi. Musíme si uvědomit, že ,,ekonomický holocaust“, dokáže stejně spolehlivě ničit lidské životy, jako jakýkoliv jiný, bez ohledu na sametové řeči. V Evropské unii je 27 milionů nezaměstnaných, 45 milionů lidí nemá na jídlo a miliony dalších jsou podrobeny na milost a nemilost maximalizaci zisků buržoazie.
Především je nám v rámci propagandy neustále připomínáno ,,peklo“ před rokem 1989. Pořád slyšíme o perzekuci, ale nikdo nám nevysvětlí, oč vlastně šlo – prostě se vytáhne ,,bubák“ z prostěradla a straší se. Po roce 1948 pochopitelně muselo dojít ke změnám, jinak by zůstal starý (ne)pořádek. Musel se vyvlastnit majetek té maximálně jedné desetiny. Ale byl jim nabídnut kompromis. Musíme chápat, že pro životy těch devíti desetin a změnu to bylo nezbytné. Dle idejí komunismu byly tyto majetky stejně nabyty tím, že byly odepřeny většině, a pokud již nadále nemělo být odepíráno devíti desetinám společnosti, tak muselo být soukromé vlastnictví postupně zrušeno a majetek předán lidu. Samostatnou kapitolou jsou pak církve, které majetku nabyly po staletí inkvizicí a upalování lidí.
Jaké že bylo peklo před rokem 1989, jak nám masmédia neustále vnucují? Namátkou:
- Každý musel do práce, a to si ještě mohl demokraticky vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na deset let, a oni mu dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku.
- Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku za léky jako v každé západní ,,demokratické“ společnosti, ,,odbyli“ pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu.
- Po odpracování 40 let měl člověk právo na penzi. Ženy si vybrečely oči do krvava, když odcházely do starobního důchodu, pokud měly dvou dětí již v 55 letech a mohly si užívat důstojného důchodu. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli pracovat o 10 – 15 let déle. Důkazem toho jsou statisíce statistikou zachycených pracujících důchodců. Dnes se z prací staly často noční můry.
- Po operacích se dělo lidem také ,,socialistické peklo.“ Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno ,,sladkého“ pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce ihned nepropustí a neskončí pod mostem. A co teprve když Vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti ,,komunističtí tyrani“ vám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali vám možnost zaplatit si ani třetinu.
- V práci si člověk vydělal tolik, aby v klidu vyšel s penězi. Možnost postupu existoval, ne jak tvrdí havlisté.
Dnešní nechutní kapitalisté a masmédia se snaží neustále dokazovat, že za socialismu nebylo lépe než teď. Poukazují na zvýšení platů a cenu potravin. Avšak dnešní ceny potravin jsou cca desetkrát vyšší, přičemž platy se zvedly jen několikrát (3 tis v roce 1988 vs. 15 tis v roce 2014 – protože údajný průměrný plat 25 tis hrubého naprostá většina lidí nemá). Navíc se jedná o nekvalitní korporátní zboží. Málokdo ale ukáže třeba ceny nájmů, z čehož se stal – jak jinak – byznys se životy lidí. Na obrázku nahoře jsou zobrazeny průměrné čisté nájmy od šesti až do deseti tisíc za menší byt 68 m2, což odpovídá bytu ,,dva plus jedna“. K tomu musíme samozřejmě přičíst energie apod. Za socialismu se platilo v řádu maximálně několika set korun. Takže naprosto základní věc se zdražila až o 3000% (30 násobek), přičemž platy lidí jsou mizerné a práce nejistá.
Samozřejmě, že nejsem nekritický. K mnoha věcem, které proběhly za reálného socialismu, jsem dosti kritický. Ale musíme si položit zásadní otázku, kde mají tyto excesy kořeny. Excesy kapitalismu jsou mnohem horší, a co je nejdůležitější, že pochází přímo z jeho podstaty. Nemusí se nám líbit některé minulé kroky KSČ nebo Moskvy, ale za ně nemůže marxismus ani podstata komunismu, zatímco za excesy kapitalismu může přímo jeho idea ,,vyvolených.“ Můžeme to říci v metafoře takto: socialismus je výborné auto, ale s průměrným řidičem (Dubček, Gorbačov) pochopitelně daleko nedojede. Kapitalismus je špatný vůz, který neuřídí sebelepší řidič.
Při popisování reálného socialismu vycházím ze středoevropského standardu 50. – 80. let. 20. století. Samozřejmě by bylo reálný socialismus současného století potřeba více modernizovat. Nemohu porovnávat současné režimy, které o sobě tvrdí, že jsou socialistické nebo budují socialismus, neboť jsou osamělé, zákeřně ekonomicky a propagandisticky blokované nenávistným kapitálem. Kapitalismus má za úkol sabotáže těchto režimů, tak aby se nemohly plně rozvinout. Proto tedy vycházím z reálného socialismu u nás před rokem 1989, i když i ten byl v posledních desetiletích poněkud zablokovaný. Zablokovaný – tím chci říci, že by to šlo lépe.
V roce 1989 ,,zapomněli“ jaksi dodat, že ty světlé zítřky jsou určeny jen pro vyvolené. A být vyvolený znamená podle kapitalistické mentality mít tučné konto, mít své lidi v politice, mít své lidi u policie a soudů, mít ostré lokty a především nemít svědomí a slitování s těmi, kteří mezi vyvolené nepatří.
Dnes platí heslo:
Pracuj pro vyvolené, nakupuj u vyvolených – svěř jim svůj život, zasaď se o rozmnožení jejich bohatství a moci, ale nepočítej s vděčností. V peněžní rovině neexistují ,,bratři.“
Masmédia nám neukazují plnou nevoli, kterou kapitalismus nebo jeho produkty (EU apod.) rozpoutávají – hrají nám pořád tu ohranou ,,pravdoláskařskou“ písničku a fanatičtí neoliberálové jsou kapitola sama o sobě.
Nové kolo kapitalistických privatizací v Srbsku vyvolalo počátkem února 2014 obrovské vlny protestů pracujících – doslova pouliční válku. Zřejmě si lid uvědomil, kam směřuje jejich země a co zbude z jejich práv. Myslím, že je v této souvislosti důležité si připomenout letošní zářijové 76. výročí mnichovské zrady. Je ostudou, že se v současnosti buržoazní vláda České republiky podílela na novém Mnichovu, tentokrát namířeném proti Srbsku.
Odsuzujeme postoj vlády České republiky k tzv. státu Kosovo a tyranii na srbském lidu – stejně jako před 15 lety. Většina občanů naší země tehdy odsoudila zločinné ,,humanitární bombardování“ Jugoslávie a stála na straně jejích obyvatel čelících agresi paktu NATO. Také před pěti lety, když došlo pomocí armád NATO k vyhlášení tzv. Kosovské republiky, postavila se podstatná část našich občanů proti spáchání tohoto zločinu a nesouhlasila s jeho uznáním českou vládou. Přesto k tomuto uznání došlo a vláda České republiky svůj postoj k tomuto tzv. státu, jehož vyhlášení bylo v rozporu s mezinárodním právem a Chartou Organizace spojených národů, nezměnila dodnes.
Nemůžeme nazývat kapitalistické režimy demokratickými, protože činí věci v rozporu s většinovými názory vlastních obyvatel a proti obyvatelům jiných států se dopouští válečných zločinů, srovnatelných snad jen s těmi nacistickými, od kterých nás uchránila právě Rudá armáda socialistického Sovětského svazu.
D. Novák
Jak se žilo a žije pracujícím lidem