Po vzniku Československa v říjnu 1918 měla hájit zájmy pracujících sociálně demokratická strana, ta však již nebyla revoluční, protože její vedení podléhalo vlivu buržoazie. Levicová část sociální demokracii proto svolala ve dnech 14. až 16. května roku 1921 ustavující sjezd revoluční dělnické strany leninského typu - Komunistické strany Československa. KSČ vyhlásila boj oportunismu a reformismu (reformy, které neruší základy kapitalismu) a důsledně bojovala za práva pracujících.
Na přelomu 20. a 30. let propukla velká hospodářská krize, která zasáhla i Československo. Došlo k prudkému růstu nezaměstnanosti, hladu a bídy. KSČ i v této době ukázala, že je opravdovým a důsledným obhájcem zájmu pracujících lidí. Strana v této době uplatňovala politiku čelem k masám, snažila se přimět vládu, aby respektovala požadavky pracujících (právo na práci).
V polovině 30. let se stal hlavním článkem revolučního boje komunistů v mezinárodním měřítku v boji proti fašismu. KSČ vyšla z linie VII. kongresu Komunistické internacionály a na svém VII. sjezdu v roce 1936 vypracovala ucelenou koncepci obrany republiky. Usilovala o vytvoření jednotné lidové fronty boje proti fašismu, zejména v době bezprostředního ohrožení republiky v letech 1938 a 1939.
Po okupaci fašistickým Německem a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, KSČ vytvořila v ilegalitě významnou část domácího odboje proti okupantům. Přes 25 000 komunistů položilo život v boji proti fašismu za svobodu naší vlasti. Bylo mezi nimi také mnoho mladých lidí. Zapomenout nelze při tom na 50 mladých hrdinů popravených v Terezínské Malé pevnosti těsně před osvobození Rudou armádou.
V dubnu 1945 byl v Košicích na osvobozeném území přijat z podnětu KSČ Košický vládní program poválečného rozvoje Československa. Jeho postupnou realizací začal proces přerůstání narodně demokratické revoluce v revoluci socialistickou. V květnu 1946 se konaly volby do ústavodárného Národního shromáždění. KSČ získala mezi pracujícími díky své dosavadní politice velkou autoritu a vyšla z voleb vítězně. V čele vlády Národní fronty na základě výsledků voleb stanul Klement Gottwald. V létě téhož roku vyhlásila vláda opět z podnětu komunistů Dvouletý budovatelský program. Pravicoví představitelé ostatních politických stran všemožně bojkotovali jeho plnění a začátkem roku 1948 vyvolali vládní krizi tím, že reakční ministři podali demisi v naději, že ji prezident E. Beneš nepřijme a ustaví novou, úřednickou vládu, aby byl zvrácen dosavadní revoluční vývoj. Rozhodné vystoupení pracujícího lidu v únoru téhož roku přimělo prezidenta demisi reakčních ministrů přijmout. Předseda vlády Klement Gottwald tak mohl jmenovat za odstoupivší ministry nové členy vlády, kteří podporovali nastoupenou linii výstavby nové společnosti. Únorové vítězství pracujícího lidu vedeného komunistickou stranou bylo završeno volbami koncem května 1948.
V květnu 1949 se konal IX. sjezd KSČ, jehož historický význam spočívá v tom, že vytyčil generální lini výstavby socialismu v Československu.
V 50. a posléze i v 60. letech došlo přes řadu pozitivních výsledků v budování socialismu k vážným nedostatkům ve společensko politickém a ekonomickém vývoji naší vlasti. Tyto problémy nebyly dlouhodobě zásadně řešeny a vyústily v krizi ve straně i celé společnosti. Složitou situaci využili kontrarevoluční síly podporované ze zahraničí k diskretizaci socialismu a predevším komunistické strany.
Složitou etapu vývoje v komunistické straně a celé společnosti uzavřel až XIV. sjezd KSČ v květnu 1971. V celku úspěšný rozvoj naší vlasti během 70. a do poloviny 80. let byl později ovliněn změnami v mezinárodním komunistickém hnutí. V důsledku ekonomických potíží, které se dlouhou dobu důsledně neřešily, narůstala nespokojenost pracujících. Toho využily protisocialistické síly podporované ze zahraničí a vývoj v naší společnosti vyústil až k událostem takzvané sametové revoluce, jež ve svých důsledcích vedla až k zásadním změnám v politickém systému a hospodářském vývoji. KSČ byla nucena vzdát se vedoucí úlohy ve společnosti a v důsledku narůstajících projevů antikomunismu byl znevážen dosavadní vývoj a pozitivní výsledky v budování socialismu.
Komunistická strana Československa se transformovala na Komunistickou stranu Čech a Moravy, stala se stranou opoziční současným vládním garniturám a jedinou důsledně hájící zájmy prostých lidí v současné nelehké situaci ve společnosti, kdy u nás dočasně opět zavládl kapitalismus.
