27. 5. 2014
Západní průšvih na Ukrajině:
Novinářka Spencerová vysvětluje žhavé a významné změny, které probíhají. (22. 5. 2014) OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Ukrajinská krize vstupuje do nové fáze: Nikdo není schopen ji vyhrát a ukončit. Kyjevský parlament podává východu země olivovou ratolest, ale možná už pozdě. EU se nemůže shodnout na sankcích vůči Rusku a různým způsobem jí mohou dělat starosti postoje Maďarska, Bulharska či Slovenska. To vše píše zkušená analytička mezinárodního dění a novinářka Literárních novin Tereza Spencerová ve své nové pravidelné čtvrteční rubrice na ParlamentníchListech.cz . Na Ukrajině dochází k dvojímu zajímavému posunu. Zaprvé, majitel nejdůležitějších továren v Doněcké oblasti Rinat Achmetov se evidentně postavil proti proruským rebelům, kteří stále okupují jak Doněckou, tak Luhanskou oblast. Zadruhé, ukrajinský parlament schválil mimořádně kompromisní memorandum o odzbrojení rebelů, recipročním stažení ukrajinské armády a decentralizaci Ukrajiny. Blíží se smír obou stran, nebo naopak regionalizace konfliktu a rozvrat? Rinat Achmetov v obavách o budoucnost svého miliardového majetku opravdu vyslal do ulic Mariupole, která leží hned u hranice s Krymem, „své“ hutníky, nicméně ti podle všeho nepůsobí jako nějaká „protirebelská milice&ldqu o;. Dostupné zprávy tvrdí, že přes den pomáhají policii udržovat pořádek ve městě a bránit třeba rabování, ale večer jdou prostě domů. Policejní stanice jsou tak vypalovány dál, ve středu byly ve městě během pouhých patnácti minut vyloupeny tři banky, rebelové jsou ve městě stále, ale zdá se, že žádná z těchto sil město ve skutečnosti neovládá. A když Achmetov 19. května vyzval svých 300 tisíc zaměstnanců, aby – v rámci pauzy na oběd (!) -- přišli na demonstraci na podporu kyjevské vlády, zjevilo se jich tam několik set. Na bizarnosti celé situaci pak dodává rozhodnutí „lidové republiky“ v Doněcku znárodnit Achmetovův majetek, ačkoli fakticky neovládají ani „svá“ &ua cute;zemí a podle všeho ze všeho nejvíc řeší, co si počít po svém trucreferendu z 11. května, jehož výsledky nepodpořilo ani Rusko. Jinými slovy, v oblasti panuje totální bezvládí a žádná ze stran konfliktu není natolik silná, aby situaci opanovala, což samozřejmě ze všeho nejvíc platí pro centrální, kyjevskou vládu. Její memorandum „míru a porozumění“, které nabízí decentralizaci i statut ruštiny, podle všeho přímo souvisí s rozhodnutím Německa coby hybné síly EU celou tu „ukrajinskou blamáž“ pomalu ale jistě ukončit. Nejvyšší němečtí představitelé v posledních týdnech a dnech mluví o nutnosti dialogu s Ruskem, odm&i acute;tají démonizaci Putina a vzhledem k tomu, že aktuální kyjevská vláda je dosazena Západem a její holé přežití závisí na západní finanční pomoci a vůli, musela reagovat – od proklamací o zahájení „třetí světové války“ proti Rusku Kyjev „najednou“ nabízí východu země olivovou ratolest. Potíž je ovšem v pořadí kroků Kyjeva (a tím i Západu) – nejprve vyslal armádu a Národní gardu složenou z neonacistických bojůvek z Majdanu, eskaloval konflikt, v němž tekla krev, prohloubil nedůvěru východu vůči centru, a nyní asi očekává, že si všichni padnou kolem krku. Tak snadné to být ani nemůže, tím spíš, že neonacisté ze s tále neodzbrojeného Pravého sektoru už vyhlásili zahájení partyzánské války na východě Ukrajiny. V každém případě je ale kyjevské memorandum - po mnoha měsících - prvním krokem správným směrem. Jeho význam i důvěryhodnost ale „poněkud snižuje“ aktuální další ofenzíva armády v oblasti Slavjansku, Kramatorsku. Je nyní, chvíli před volbami, pravděpodobné zachování Ukrajiny v současných hranicích, nebo její rozpad na několik částí? Je pozicí Ruska federalizace, nebo jen vyčkávání na příležitost vojensky připojit východ Ukrajiny? Mám za to, že zachování současných hranic – samozřejmě ale už bez Krymu – je reáln&eacu te;, byť zatím není jasné, jak pevně budou jednotlivé regiony v rámci předpokládané decentralizace a federalizace státu propojené. Memorandum „míru a porozumění“ například počítá i s tím, že by Kyjev už nedosazoval šéfy jednotlivých oblastí, ale jejich výběr by nechal na regionálních volbách. Rusko požaduje federalizaci Ukrajiny už několik měsíců, takže nynější kyjevské memorandum přivítalo. Asi nelze dopředu vylučovat zhola nic, ale i tak stále platí, že pro Rusko není cílem připojení východu Ukrajiny. Kreml potřebuje „nárazníkové“ pásmo mezi svými hranicemi a státy NATO, což mu Ukrajina prozatím zaručovala. Připojením východu by o tento „polštář“ přišel a místo toho získal oblast trvalého napětí. Vladimir Putin na návštěvě Číny podepsal mamutí rusko-čínský plynový kontrakt, hovoří se o dalším rozšiřování například zbrojní spolupráce obou zemí. Skutečně se rodí velmocenský blok, který bude konkurovat Západu a USA? Není síla Ruska přeceňována vzhledem k tomu, že zásadní část jeho ekonomiky závisí na vývozu energetických surovin? Plynová megasmlouva a další desítky kontraktů, které byly během Putinovy návštěvy v Pekingu podepsány, samozřejmě Rusko s Čínou dál sbližuje, ale spolupráce obou zemí nevychází z čir& eacute;ho entuziasmu, ale spíš z chladného kalkulu. Spolupracují v mezinárodních situacích, které jsou výhodné pro obě strany, jinak postupují individuálně a ke skutečné „severní alianci“, jak jejich vazby vnímá Asie, mají podle všeho ještě daleko. I tak je ale zřejmé, že svět už není unipolární a že se vedle amerického hegemona řadí další, ať už právě Rusko, Čína nebo Indie. Tento vývoj lze samozřejmě vnímat různě, třeba i tak, že se moc USA proporčně logicky snižuje. Nemá cenu spekulovat, jaké budou další kroky Pekingu, Moskvy nebo Dillí, ale třeba Čína otevřeně mluví o nutnosti „internacionalizovat“ svůj jüan, tedy atakovat dosud dominantní postave ní dolaru. A ochotné partnery přitom nenachází jen v Rusku či Latinské Americe - na přímé platby ve svých měnách v obchodu s Čínou před čtrnácti dny přistoupila Austrálie, která bude část svých měnových rezerv udržovat v čínských jüanech. Swapovou linku v jüanech v březnu otevřel i Nový Zéland, už loni v listopadu podobný otřes americkému dolaru způsobily rovněž Británie a Evropská centrální banka, o „zajímavosti“ jüanu mluví dokonce i šéf saúdské centrální banky. Z pohledu nezaujatého pozorovatele lze říci, že se dostáváme do velmi zajímavého a napínavého období geopolitických otřesů. K „novému světové mu pořádku“, chcete-li. Co dalšího důležitého se v posledním týdnu ve světě stalo a česká média tomu dle vás nevěnovala tolik pozornosti, kolik by si tato událost či souvislost zasloužila? Podle mého je velmi zajímavé, jak se na ukrajinské krizi drolí Evropská unie, což se ze všeho nejvíc projevilo v otázce sankcí proti Rusku. Některé země východní Evropy a třeba Británie většinou požadovaly sankce tvrdší, opatrnější země typu Beneluxu sázejí na diplomacii a státy jihu mají rovnou strach z ekonomických nákladů, které by je obchodní bojkot stál. Francouzi a Němci jsou kdesi uprostřed. Berlín by upřednostňoval finanční sankce prostřednictvím Evropské investi� �ní banky a Evropské banky pro obnovu a rozvoj, což ale striktně odmítají třeba Británie nebo Kypr, protože by to mělo vliv zároveň i na jejich finanční sektory. Raději by viděly energetický bojkot, ale to zase naráží na silný odpor zemí třeba Bulharska nebo Slovenska, které jsou na ruském zemním plynu takřka zcela závislé. A k tomu navíc maďarský premiér Viktor Orbán do tohoto spletence národních zájmů a obav vnesl národnostní problém na Ukrajině, když prohlásil, že Ukrajina nemůže být stabilní a demokratická, pokud nezaručí práva svým menšinám, včetně Maďarů, kterých je na Ukrajině asi 200 tisíc. Mluvil o dvojím občanství, kolektivních právech a možnosti sam osprávy. Polský premiér Donald Tusk jeho slova označil za „nešťastná a znepokojivá“, protože prý EU „za žádných okolností nesmí znít tak, že podporuje akce proruských separatistů“. Na bratislavském jednání zemí V4 pak Orbán ještě přilil do ohně, když obvinil Západ z pokrytectví, protože „v případě Ukrajiny to není jen Rusko, kdo vytváří problémy, ale také EU i sama Ukrajina“. A k tomu vyjádřil pochybnosti, zda na Ukrajině vůbec někdy může být nastolena demokracie. A v otázce pokrytectví Západu Orbána podpořil i slovenský premiér Robert Fico, který poukázal na uzavírání dohod s Ruskem i v době hrozeb dalších sankcí. „ Mluvíme tu o solidaritě a Francie prodává Rusku válečné lodě. Mluvíme o pomoci Ukrajině s energetickou bezpečností a v té samé době činí Evropská rada důležitá rozhodnutí,“ komentoval Fico podepsání dohody s ruským Gazpromem na vytvoření plynovodu South Stream, na němž budou pracovat také firmy z Itálie, Francie a Německa. A do toho německá tajná služba BND své vládě předložila analýzu, podle níž Rusko posiluje vazby s Bulharskem, aby ho použilo „jako politické předmostí do EU a následně jako nástroj k rozdělení bloku“. Bulharsko závisí takřka plně na dovozu energií z Ruska, třetina jeho ekonomické produkce je přímo nebo nepřímo pod kontrolou Moskvy a vládnoucí koalice je považována za blízkého spojence Moskvy. Vztahy mezi Bulharskem a Ruskem jsou „tak těsné“, že Gazprom údajně sám navrhuje změny bulharských zákonů týkajících se plynovodu South Stream. Podle týdeníku Der Spiegel se německá kancléřka Angela Merkel obává, že se nejednotnost Unie projeví zcela otevřeně, čímž Putin dosáhne jednoho ze svých důležitých cílů, rozdělení Evropanů. I proto se nyní němečtí politici snaží krizi kolem Ukrajiny deeskalovat. A předejít tak situaci, kdy by se (v důsledku ekonomické krize) beztak vratká Unie rozvalila „jen“ kvůli jednomu nedomyšlenému převratu „kdesi“ na Ukrajině.)
Zdroj: IL